Charakteristika: V lesní trati „Sýkovka“ se nachází pohřebiště skládající se z celkem 22 mohyl, které jsou rozptýleny do několika skupin ležících nadmořské výšce 455 - 465 m. Mohyly se svou konstrukcí liší od běžného standardu, neboť zcela postrádají hlinitý plášť a jsou vybudovány pouze ze středně velkých kamenů. Jejich výška se pohybuje od 0,3 do 0,6 m, průměr nepřesahuje 6 m. Výjimku představuje jedna z dvojice kamenných mohyl v J části pohřebiště, která má oválný tvar o rozměrech 26 ? 16 m, původní výška byla 2,2 m. Svými rozměry se řadí k největším mohylám v jižních Čechách, její komplikovaná vnitřní konstrukce zjištěná archeologickým výzkumem ukazuje na složitější vývoj. Rozsáhlé mohylové pohřebiště čítající 64 mohyl se rozkládá v lesní trati „Selská“, v nadmořské výšce 435 – 450 na plateau vymezeném ze S a J nevýraznými vodotečemi. Západní část pohřebiště se nachází na mírném Z svahu. Mohyly mají opět neobvyklou celokamennou konstrukci, jejich výška se pohybuje od 0,3 do 0,8 m, průměr je 4 – 8 m. Na SZ okraji pohřebiště se nachází osamělá oválná mohyla o rozměrech 16 ? 12 m, vysoká 1,2 m. Nálezy zlomků keramiky nasvědčují, že V od pohřebiště se v pozdní době halštatské nacházelo sídliště. Další skupina mohyl se nachází v trati „Jámy“, z původního počtu 5 – 6 se zachovaly tři mohyly. Pohřebiště vymezené ze S a J dvěma vodotečemi leží v nadmořské výšce 422 m. Mohyly s kamennou konstrukcí jsou vysoké 0,3 až 0,5 m, jejich průměr se pohybuje od 4 do 7 m. • archeologické výzkumy a nálezy: Podobně jako na jiných lokalitách sloužily mohyly v těšínovském polesí jako zdroj kamene pro obyvatele okolních vesnic a na stavbu a opravy cest, přičemž některé z nich byly zcela rozvezeny. V roce 1941 sem byl povolán B. Dubský, který o rok později zahájil archeologický výzkum největší mohyly v trati „Sýkovka“.Oválná mohyla o rozměrech 26 x 16 m se skládala z kamennohlinitého násypu, na němž byl navršen do výše 0,8 až 1,4 m kamenný plášť od jádra oddělený humusovitou vrstvou obsahující halštatské a laténské střepy a plechový náramek. Po rozebrání mohylového násypu, ve kterém byla nalezena kamenná sekerka a pazourková šipka, se na úrovni původního terénu objevilo šest „žárovišť“ o průměru 1,5 – 2 m. V jejich okolí byla nalezena bronzová dýka, zlomky únětické keramiky, část hliněné dyzny a ojediněle též spálené kosti. Z nalezených střepů byla rekonstruována velká dvouuchá amfora. Přibližně ve středu mohyly byla do písčitého podloží zahloubena obdélná hrobová komora o rozměrech 2 x 1 x 1 m orientovaná S – J. Obložena byla svisle zapuštěnými kamennými deskami, podobně desky tvořily zřejmě i její kryt. Kosterní pozůstatky se nezachovaly, k výbavě hrobu patřila dýka se třemi nýty, lištovitá sekerka se zahroceným týlem a masivní tyčinkovitý náramek. V sondě navazující z jižní strany na mohylu byly v jejím bezprostředním sousedství zjištěny v hlinitopísčitém podloží další tři hrobové komory. Komora A byla do čtverce obložena plochými kameny a obsahovala dětský žárový (?) pohřeb vybavený klasickým únětickým koflíkem. Prostřední kamenná komora B o rozměrech 1,4 x 0,6 x 1,4 m byla orientována S – J a bylo v ní nalezeno několik střepů a zlomek bronzové plechové rourky. Podobné rozměry i konstrukci měla západní komora C, která obsahovala jen několik únětických střepů. 8 metrů J od předchozí byla rozebrána další kamenná mohyla, z níž B. Dubský následně vyzvedl 25 skleněných korálů, hrot železného oštěpu, dva bronzové prsteny, část náramku, železný kruh a zlomky keramiky. Spálené kosti naznačují, že se jednalo o výbavu pohřbů z doby halštatské a laténské. Na pohřebišti v poloze „Selská“ prozkoumal v roce 1944 B. Dubský mohylu s podobnou konstrukcí jakou měla únětická mohyla z tratě „Sýkovka“. Oválná mohyla o rozměrech 16 x 12 m byla orientována S – J a skládala se z kamenného pláště a vnitřního kamennohlinitého jádra. Obě konstrukce byly od sebe odděleny tmavou vrstvou obsahující ojediněle uhlíky. Plášť byl tvořen většími kameny než jaké se nacházely ve vnitřním násypu, na obvodu mohyly byl navíc patrný věnec z mohutnějších našikmo postavených kamenných desek. V severozápadní části mohyly se v tmavé vrstvě na rozhraní pláště a jádra mohyly se nacházela plochá kamenná deska o rozměrech 120 x 50 cm, která zřejmě částečně kryla kostrový (?) pohřeb. Z jeho výbavy se zachovala část čepele dýky s rytou výzdobou, jehlice s terčovitou hlavicí, drátěný spirálovitý náramek, kličkovitá záušnice, spirálovité rourky, úzký plechový pásek a zlomek bronzového šídla. Při rozebírání jádra mohyly byla dále mezi kameny nalezeno kuželovitá dyzna a zlomky keramiky, z nichž byl sestaven únětický koflík a bezuchý hrnek s rozšířeným ústím. Další mohyly zkoumaná v roce 1945 měla výšku 1,5 m a průměr 22 m. Byla zbudována ze středně velkých kamenů, které byly na V obvodu zapuštěny do písčitého podloží. Pod mohylou byl na úrovni původního terénu nalezen žárový hrob, z něhož se zachovaly spálené lidské kosti, 30 jantarových korálů a zlomky keramické misky. Další zlomky keramiky se nacházely v mohylovém násypu. Nálezy datují tuto mohylu do pozdní doby halštatské a doby laténské. V letech 1945 a 1948 prozkoumal B. Dubský v trati „Selská“ ještě tři další kamenné mohyly, které obsahovaly pohřby ze starší doby bronzové, doby halštatské a laténské. Při průzkumu v roce 1978 nalezli dr. J. Michálek a J. Fröhlich ve V sousedství pohřebiště zlomky keramiky z pozdní doby halštatské, které patrně pocházejí ze sídliště. Dvě mohyly ze skupiny v trati „Jámy“ byly v roce 1963 zničeny při stavbě lesní oplocenky. Z jedné z nich údajně pochází železná sekerka z doby laténské, na ploše oplocenky následně nasbírali dr. J. Michálek a J. Fröhlich zlomky keramiky z doby bronzové a laténské. • uložení nálezů: Národní muzeum v Praze (i.č. 62957-62968), Prácheňské muzeum v Písku (i.č. A 1081, A 1245), Městské muzeum v Protivíně (i.č. 100, 120-122, 125-126, 132-145, 157-186, 190-191, 193-252, 258-261, 297, 418)