V roce 2017 byla z důvodu stavby dálnice D3 zrušena ochrana u tří mohyl. Tyto byly prozkoumány archeology. Pohřebiště leží v nadmořské výšce 420 – 438 m na temeni širokého nízkého návrší, které vybíhá směrem k JV do údolí Plavnického potoka. Řeka Malše protéká 600 m od lokality směrem na SV. Nachází se zde 35 mohyl, které vytvářejí nepravidelný široký pás táhnoucí se ve směru SZZ – JVV, ten sleduje hřeben návrší. Mohyly vytvářejí čtyři skupiny po 3, 22, 8 a 2 mohylách. Průměr mohylových násypů se pohybuje v rozmezí 6 – 17 m, jejich dochovaná výška nepřesahuje 1,8 m. Archeologické výzkumy prokázaly, že část mohyl obsahuje centrální kamennou konstrukci překrytou hlinitým násypem. U některých mohyl byl rovněž zjištěn obvodový kamenný věnec. Pohřebiště se rozkládá na ploše cca 450 x 150 m. Archeologické výzkumy a nálezy: První amatérský výzkum na pohřebišti provedl roku 1866 českobudějovický obchodník F. Stulík, který prokopal 10 až 11 mohyl a zároveň pořídil schematický plán celé lokality. Tyto výkopy byly prováděny v té době obvyklou technikou – svislým vrcholovým vkopem vedeným do středu mohyly, avšak vyznačovaly se mimořádnou kvalitou a pečlivostí. Nálezy byly preparovány pomocí jemných nástrojů a patrně poprvé v Čechách se Stulík pokusil vyzvednout jeden z pohřbů in situ. V mohyle na Z straně pohřebiště nalezl žárový pohřeb v urně, z jehož výbavy se zachovaly keramické nádoby a hrot kopí. Jedna mohyla ve V části pohřebiště obsahovala bohatý ženský pohřeb uložený na podložce z dubového dřeva (rakev ?), k němuž kromě keramických nádob patřily dvě bronzové jehlice a náramky. Ozdobné puklice a rourky byly původně našity na koženém oděvu, jehož zbytky zůstaly zachovány v blízkosti bronzových předmětů. Ještě v roce 1866 pokračoval ve výzkumu J. K. Hraše, který prokopal dalších minimálně 6 mohyl. Prozkoumal blíže neurčený počet žárových pohřbů, z nichž nejbohatší obsahoval 8 nádob vložených do sebe. Dále byly v mohylách nalezeny bronzové náramky, jehlice, železné šipky a kamenné homolky neznámé funkce. V roce 1877 se na lokalitu vrátil F. Stulík s pověřením nově vzniklého českobudějovického muzea, aby získal další nálezy do jeho sbírek. Prokopal dalších nejméně pět mohyl, z nichž jedna obsahovala dva halštatské zdobené turbany, certosskou sponu, skleněný korál a železnou trubičku. Ze zbývajících mohyl prozkoumal jednu chudou mohylu v roce 1886 prof. J. N. Woldřich. Další výzkum proběhl na pohřebišti roku 1888, kdy prof. J. L. Píč prokopal 5 nově zjištěných mohyl, o případných nálezech se nedochovaly žádné zprávy. Poslední tehdy známou neporušenou mohylu prozkoumal roku 1893 českobudějovický muzejník A. Lindner. Uložení nálezů: Národní muzeum v Praze (i.č. 8700-8725, 25882-25883, 66267-66287, 66305-66-320, 66322-66328, 66330-66333), Západočeské muzeum v Plzni (i.č. 2513), Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích (i.č. J.II.1-2, J.II.4-6,6,10,41,43, J.III.1-26,28,52,65,100-102,103-105,106-107, př.č. 403/80, 404/80, 420/80, i.č. 13538-13557, 16774-16777), Husitské muzeum v Táboře (i.č. S 15), AÚ Praha – exp. Plzeň (př.č. P 28/71, P 6-7/72), Museum fur Volkerkunde in Berlin (i.č. IV f)