Pohřebiště leží v nadmořské výšce 505 – 520 m na J svahu vrchu Lomec (kóta 552,2 m), asi 300 m pod jeho vrcholem. Skládá se ze 62 mohyl, které jsou rozptýleny na ploše asi 250 × 100 m v širokém pásu táhnoucím se ve směru Z – V. V jeho Z části převládají spíše větší mohyly s kruhovitými nebo oválnými násypy, kolem nichž jsou v několika případech patrné mělké obvodové žlaby. Průměr mohyl se pohybuje od 5 do 12 m, jejich výška je 0,5 – 1,7 m. Ve V části lokality převažují menší mohyly, které jsou uspořádány do 3 až 4 rovnoběžných řad probíhajících ve směru SZZ – JVV. První nálezy z pohřebiště získal na konci 19. století prof. J. N. Woldřich, který prokopal dvě mohyly. Prozatím největší výzkum zde proběhl v roce 1925, kdy bylo prozkoumáno celkem 10 mohyl na různých místech pohřebiště. Mohyly měly nízké hlinité násypy, z nichž většina obsahovala rozptýlené spálené kosti, které se většinou soustředily ve střední části mohyly mělce pod povrchem. Kromě stop žárových pohřbů se v násypech sporadicky vyskytly uhlíky, popel a propálená hlína pocházející nejspíše z pohřební hranice. V mohyle č. VII byly kromě spálených kostí zachyceny zbytky kostrového pohřbu uloženého mezi dvě řady kamenů. Podle nálezové situace byl tento pohřeb vložen dodatečně do již stojící starší mohyly. Jen sporadické nálezy zlomků keramiky dovolují prozkoumané mohyly datovat do střední doby hradištní.