Pohřebiště se nachází v nadmořské výšce 495 – 505 m na pravém břehu Lužnice, která je od něj vzdálena asi 2 km. Terén zde jen mírně klesá od kóty 514 m JV směrem. Na pohřebišti se zachovalo 42 mohyl, přičemž jejich původní počet byl patrně ještě vyšší, neboť vzhledem k poloze mohylníku na okraji lesa mohla být část z nich zničena orbou v přilehlé polní trati. Mohyly vytvářejí nepravidelný ovál o rozměrech cca 150 x 170 m. Na lokalitě převažují středně velké mohyly o průměru 4 – 12 m a výšce 0,5 až 1,5 m , vedle nich se vyskytují i malé mohyly vysoké do 0,5 m. Ve střední a severní části pohřebiště se nacházejí čtyři velké mohyly, jejichž průměr se pohybuje okolo 20 m a výška dosahuje až 2,5 m. Vzdálenost mezi jednotlivými mohylovými násypy je obvykle 1 až 10 m, v některých případech se násypy částečně překrývají. Archeologické výzkumy a nálezy Výzkum řepečského pohřebiště zahájil J. Máchal, který roku 1873 prokopal dvě mohyly. Nalezl v nich předměty patřící mohylové kultuře střední doby bronzové a halštatské mohylové kultuře, z nichž některé byly později uloženy v táborském muzeu. Patří k nim železný sekáč s prohnutou čepelí, bronzový knoflík, modrý skleněný korál, zlomek bronzové jehlice a část keramické nádoby. Zprávy o nálezech přivedly roku 1897 na lokalitu dr. J. N. Píče, který postupně prozkoumal 24 mohyl. Mohyly měly hlinité násypy, které ve většině případů překrývaly vnitřní konstrukci tvořenou nejčastěji centrálním kamenným kuželem. U některých byl zjištěn i vnější kamenný věnec. Neobvyklou konstrukci měla mohyla č. 7 o průměru 15 m, která skrývala dva kamenné kužely, z nichž první obsahoval žárový pohřeb s výbavou skládající se z bronzové jehlice se zdobenou terčovitou hlavicí, prsten se spirálkami a náramek s rytou výzdobou. Druhý kamenný kužel překrýval rovněž žárový pohřeb, k němuž patřily tři keramické nádoby, bronzové ozdobné pokličky a zdobený kostěný předmět. Mohyla obsahovala ještě dodatečný žárový pohřeb z doby laténské, který byl uložen 50 cm hluboko na jejím vrcholu. Jeho výbava obsahovala dvě železné uzdy, tři hroty kopí, bronzové nákončí a dvě zdobené misky. Bohaté nálezy pocházejí rovněž z mohyly č. 12, která měla centrální kamenný kužel a pravidelný vnější věnec. Na různých místech v mohyle byly nalezeny čepel dýky, náramek, bronzové kroužky, dvouramenný mlat s tulejkou, zlomek jehlice a dvě keramické nádoby. Železný klíč z povrchu mohyly patřil zřejmě k dodatečnému laténskému pohřbu. Kromě obou popsaných nejbohatších mohyl č. 7 a 12 obsahovaly i ostatní prozkoumané mohyly četné nálezy keramických nádob, šperků (bronzové jehlice, prsteny, náramky) a zbraní (dýky, hroty kopí) patřících mohylové kultuře střední doby bronzové, době halštatské a laténské. Mezi nálezy vyniká zejména železný laténský meč s pochvou z mohyly č. 27 a spirála z dvojitého zlatého drátu z mohyly č. 8. Poslední výzkum na pohřebišti proběhl na jaře roku 1923, kdy učitelé řepečské školy F. Hořejš a Š. Janovský ve spolupráci s archeologem dr. E. Šimkem prokopali dvě mohyly. V první z nich nalezli u žárového hrobu dva bronzové náramky, jehlici a provrtanou hovězí kost, druhá mohyla obsahoval kromě kostí i zlomky nádob a část bronzové jehlice. Uložení nálezů Husitské muzeum v Táboře, Národní muzeum v Praze, AÚ exp. Plzeň