Vesnice Munice leží v rovinaté krajině na severním okraji Českobudějovické pánve. První zmínka o obci pochází z roku 1389. Půdorysná struktura obce představuje typ koncetrické formy osídlení s velkou pravidelnou téměř obdélnou návsí, zastavěnou zejména na severní a jižní straně. Starší dřevěnou zástavbu začala nejméně od 18. století nahrazovat zástavba zděná, často s bohatými štítovými průčelími. Munice jsou sídlem vrcholně středověkého kolonizačního původu. Jádrem půdorysu vsi je rozlehlá, dodnes téměř nezastavěná lichoběžníková náves se třemi rybníky. Náves byla původně obestavěna pouze na nestejně dlouhých protilehlých stranách – severní a jižní. Ve vnitřním prostoru návsi stojí neorománská kaplička se zvoničkou ve štítu. Ve vsi se dochoval soubor jihočeské zděné lidové architektury jedinečného významu a kvalit. Mezi nejstarší objekty bezpochyby patří sýpky se štěrbinovými větracími průduchy a hladkými trojúhelníkovými štíty. Zástavba je tvořena rozměrnými trojbokými nebo čtyřbokými usedlostmi obrácených do návsi dlouhými podélně orientovaným křídlem s vjezdem a s vysokým půdním polopatrem, provětrávaným sdruženými okénky. Dochovala se také řada staveb se zdobenými štíty typickými pro celá Blata, tak s prostými hladkými fasádami.