nádraží Kralupy nad Vltavou

Projekt nového nádraží byl dokončen až v letech 1978–82 Ing. arch. Vlastou Doušou a odpovědným projektantem Ing. Robertem Kunftem ze Státního ústavu dopravního projektování (SÚDOP). Stavba proběhla v letech 1983–86 a hlavním zhotovitelem bylo Železniční stavitelství Praha ve spolupráci s podniky Průmstav Mladá Boleslav, Českomoravský průmysl kamene, Zukov Praha, Dřevopodnik Holešov, či Hutní montáže Chomutov. Bez zajímavosti není fakt, že Douša vycházel v otázce provozního řešení z Dandova a Kalvodova projektu, který počítal s rozdělením nádraží do odbavovací a provozní části. V provozní části je situována dopravní kancelář, reléový sál, společenský sál, školní oddělení, účtárna a další. Pro cestující je pak určena odbavovací hala s čekárnou a restaurací. Konstrukčně je budova tvořena montovaným železobetonovým skeletem v kombinaci s ocelovou konstrukcí a v interiérech se uplatňují ušlechtilé materiály - žula, mramor, hliník, sádra a dřevo. Srdcem budovy a zároveň nejhodnotnějším prostorem celého nádraží je bezesporu světlá, atypicky řešená odbavovací hala s čekárnami na galeriích v patře a řadou uměleckých děl, v čele se sochou Prométhea od brněnského sochaře Ladislava Martínka (1926–87). Odbavovací prostory jsou orientovány v přízemí a na východní straně haly se nachází dvouramenné schodiště na podestu se vstupy do podchodů a restaurace s rozměrným reliéfem, zachycujícím město Kralupy. Nedílnou součástí intaktně dochovaných interiérů je i hodnotný mobiliář v podobě dřevěných křesel, dřevěné obklady či působivé nápisy ve formě svítidel s tombakovými rámy. Klidovou zónu v patře oživují také vitráže s typickými motivy zemědělství, práce a průmyslu. Mimořádně esteticky působícím prvkem je pak sádrový sklípkový podhled s tombakovými ventilačními mřížkami, sloužící k velkoplošnému osvětlení, větrání i zvukové izolaci, přičemž obdobné řešení uplatnil architekt Douša s Luborem lacinou ve výpravně hlavního nádraží v Ostravě (1969–74). Z architektonického hlediska jsou pak patrné jak vlivy neofunkcionalismu, tak i pozdního bruselského stylu, především v odlehčené, elegantní odbavovací hale.