Pískovcová socha Krista na soklu, jejíž pozadí tvoří odstupněná cihlová zídka s měděnými lampičkami. Kristus je znázorněn v okamžiku, kdy sestupuje do jeskyně, v níž je pohřben mrtvý Lazar. Je zpodobněn téměř v tanečním gestu, s vykročenou pravou nohou (sestupující po schůdcích) a s předsunutou pravou paží. Hlavu má zahalenou volně splývající draperií, kterou levou rukou zvedá a oděn je v řasnatý splývavý šat. Celkový postoj figury a zvláště gesto ruky vystihuje okamžik, kdy Kristus Lazara vyzývá, aby vstal z mrtvých. Povrch sochy je opracován vrypy. Plocha hrobu je vymezena obdélnou zídkou složenou z naplocho kladených cihel, a vysypána cihlovou drtí. Rov není zdůrazněn. Okraje zídky jsou zdůrazněny soklíky, na nichž jsou umístěny měděné válcové lampičky na svíčku. Jejich přední strana je tvořena kombinací skla a kovu s kovovým motivem lidských rukou, iluzivně chránících plamen svíčky. Na zadní straně lampiček se nacházejí otevíravá dvířka, která jsou zčásti překryta rovněž měděnými reliéfními vlnovkami. Vlastní sokl sochy, která je umístěna na cihlové zídce, je tvořen dvěma pískovcovými schůdky. Na nich jsou po stranách kolem Kristových nohou ve třech oddělených řádcích umístěny části nápisu: NÁŠ PŘÍTEL SPÍ -- JDU JEJ ZE SNA PROBUDIT (výňatek z Janova evangelia). Pod vlastním soklem sochy je umístěna měděná deska s výrazným reliéfním nápisem Svaté památce rodičů. Rozměry objektu: výška sochy - cca 260 cm; výška soklu sochy - cca 35 cm; výška lampy - 25 cm; sokl lampy - 70 cm pozn. Třetinový model k plastice uchovává Galerie hlavního města Prahy (P-441 sádra, P-1399 bronz), sádrový model (patinovaná sádra o výšce 100 cm) nalezneme na stěně olomouckého kolumbária. Předmětem ochrany je náhrobek (tvořený sochou na soklu a zídkou) na vyznačeném pozemku.