V návaznosti na adaptaci profánních prostor na hradní kapli kolem poloviny 14. st. vznikl soubor nástěnných maleb kaple datovaný do 70. let, tvořící jednotný ikonografický koncept celého prostoru. Pokrývají všechny stěny a klenbu i v ostění oken kaple a jsou namalovány na velmi kvalitní hladce utaženou vápennou omítku technikou secco. V presbytáři vymezeném severním klenebním polem završeným svorníkem se znakem rodu Riesenburků (Pánů z Oseka – Hrabišiců) se nachází mariánský cyklus a výjevy zde jsou uspořádány dle narativního uspořádání. Ústředním výjevem je Zvěstování, odpovídající zasvěcení kaple, nacházející se ve středním pásu po stranách okna, v jehož špaletách se dochovaly dvě neidentifikované stojící figury. Po stranách zvěstování se nachází architektonické baldachýny s klečícími světskými figurami v menším měříku, což jsou pravděpodobně donátoři. Nad tímto výjevem se nachází Ukřižování s P. Marií a Janem Evangelistou po stranách, dle staršího popisu se zde nacházeli také ukřižovaní lotři. Na západní stěně presbytáře jsou namalovány výjevy Narození Krista v horní části a ve středním pásu Klanění tří králů. Na východní stěně v horní části Korunování P. Marie s postavami Petra a Pavla, ve středním pásu Smrt Panny Marie, vedle tohoto výjevu pak nad záklenkem původního okna čtyři lidské hlavy nejasného významu v nikách ve tvaru oblouků následovaných architekturou hradní věže s branou. Jednotlivé pásy maleb jsou odděleny dekorativními lištami, ve spodní části se nacházela původně na všech stěnách dnes již převážně setřená či destruovaná iluzivní zavěšená draperie. Na severní stěně se v malbě draperie nachází otisk původní, dnes již neexistující oltářní mensy, která byla ke zdi přistavěna po provedení hladké omítky a před provedením výmalby. Ve druhém klenebním poli, tedy v lodi kaple, se nachází množství samostatných devočních výjevů. Na jižní stěně nad úrovní panské tribuny se nachází velká scéna posledního soudu vyplňující celý prostor klenebního čela. Jde o obvyklou kompozici Krista sedícího na dvojité duze a ukazujícího stigmata, po stranách klečící figury P. Marie a Jana Křtitele a troubící andělé. Na nižší úrovni se nachází lidé spasení a zatracení, rozděleni na dvě strany. Spasení procházejí nebeskou branou, zatímco zatracení jsou pohlcováni tlamou leviatana. Do scény zasahuje okno, v jehož špaletách dvě dvojice stojících figur. Na západní stěně dominuje monumentální figura sv. Kryštofa přenášejícího Ježíška, nalevo od něj v horní části klenebního čela nad oknem Volto Santo, ve spodní části poblíž klenební konzoly Bolestný Kristus v tabernáklu. Na protější východní stěně dominuje v téměř celé ploše klenebního čela výjev smrti desetitisíc rytířů v podobě velkého košatého trnitého stromu s nabodenými vojáky, nad kterým dva andělé vynášejí v rouchu duše mrtvých do nebe. Nalevo od keře je postava sedícího krále Sapfora přihlížejícího smrti vojáků. Pod králem je v prostoru nad původním vchodem do kaple namalována trůnící P. Marie s Ježíškem. Někdy z období pozdní gotiky pochází malý fragment malby v místě pod králem Sapforem obsahující pouze hlavu s kardinálským kloboukem bez možnosti bližší interpretace. V klenbě se v příslušných kápích přiléhajících k severní a jižní stěně nacházejí jako protějšky namalovány slunce a měsíc, v ostatních kápích celé klenby přiléhajících ke stěnách pak symboly evangelistů s nápisovými páskami jejich jmen. U výběhů klenby se v cípech kápí nachází olistěné větvoví. Původní koncept výmalby pravděpodobně ze 70. let 14. st. byl vytvořen na objednávku tehdejších majitelů pánů z Rýzmurka z rozrodu Hrabišiců. Majitelem byl v té době Boreš V. z Rýzmburka, od 50. let s doloženým predikátem „z Bečova“, určitou roli snad mohl hrát i jeho bratr Slávek V. z Rýzmburka. Tomu odpovídá rodový erb Hrabišiců na svorníku klenby v podobě, který byl v této době Rýzmburky používán. Rod Rýzmburků byl právě v této době ve významném postavení, Boreš V. byl dvořanem Karla IV. Malby pro svůj stylový charakter bývají řazeny mezi významné malířské památky lucemburského období.