Realizovaný návrh odbavovací haly vzešel ze soutěže v roce 1970. Vyprojektovali ho architekti z PÚ VHMP Jan Šrámek, vedoucí ateliéru Beta, Jan Bočan a Alena Šrámková, s nimiž spolupracoval Zdeněk Rothbauer. Navázali na rozpracovaný koncept celkového dopravního řešení, na kterém se podíleli Josef Danda a Julie Trnková. Podobu nové haly do značné míry určila nutnost zahrnout do projektu vznikající magistrálu, vytvořit spojení s metrem a zároveň zachovat historickou secesní budovu, o jejíž památkové ochraně se rozhodlo právě v souvislosti s úvahami o rozšíření hlavního nádraží. Autoři zvolili řešení ve formě rozlehlé, ale do terénu zapuštěné dvoupodlažní haly představující velkorysý veřejný prostor. Její prosklené průčelí orientované do Vrchlického sadů vynášejí mohutné sloupy a charakteristický výtvarný prvek tvoří skleněné schodišťové tubusy vedoucí na parkoviště v úrovni magistrály. Interiéru dominuje žulová dlažba, jejíž promyšlená a výtvarně působivá skladba zároveň tvořila součást orientačního systému, protože naznačovala hlavní proudy pohybu cestujících. Odhalené prvky stropu v červené a hnědé barvě dodávaly stavbě technicistní výraz, výrazně červené jsou také ikonické podhledy s vestavěnými svítidly v horní části haly. Harmonické propojení s historickou budovou umožnilo zapuštění nové haly do země. V interiéru ho podpořil efektní průhled na klenbu Fantovy stavby i provozní spojení staré budovy a nové haly. Konstrukce haly je ocelová s nosníky o rozponu 45,5 m a výšce 2,45 m, s ocelovou deskou 145 x 45,5 m nad stanicí metra a pod vozovkou parkingu, ostatní konstrukce jsou železobetonové s nosným systémem 9 x 9 m. Stavba je založena na vrtaných pilotách délky 12 – 19 m. Interiér haly o rozměru 120 x 50 m sestává ze dvou úrovní – dolní při parku s propojením do stanice metra, horní blíže k nástupištím s propojením do historické budovy. Přístup k nástupištím je podchody, ve středním rozšířeném podchodu je průhled do původní secesní odjezdové haly s pokladnami.