Architektonické řešení smuteční síně přesahuje běžný rámec staveb daného typu a řadí se mezi výtvarně koncipované stavby. To dokládá nejen neobvyklé půdorysné členění do tvaru "Y" ve zdánlivé podobě ukřižovaného Krista, které sestává z hmotového průniku tří traktů, v jejichž středu se nachází zvýšená centrální síň, ale také řešení podrobných architektonických detailů, které byly v roce 1978 navržené architekty Bohumilem a Evou Fantových. Cit pro originální hmotové řešení stavby, kterým proniká motiv kónického tvarosloví diagonál, se prozrazuje nejen půdorysem, ale téměř fraktálním opakováním v podobě zděných náběhů každého z traktů, jenž plynule vybíhají z okolního prostředí nového hřbitova, až k posledním detailům, jakými jsou diagonálně řešená madla dveří, kónicky se rozevírající řady křížících se světel v interiéru stropu síně, krycích obkladů radiátorů, diagonálního kladení žulové dlažby či seříznutých hranách samotných lavic pro smuteční hosty. Rozevírající se měkkost tupých úhlů v hlavním prostoru smuteční síně je citlivě zjemněna zaoblenými rohy ostění svislých okenních otvorů a v courbisierovské reminiscenci vřetenovým schodištěm v síni vedoucí na kůr. Kompozice diagonál proniká i celým areálem hřbitova a to jak nástupní cestou vedoucí od hlavní brány, tak cestami mezi hroby stejně jako členěním kovaných bran. Ohradní zeď z pohledového betonu kopíruje motiv zaoblených hran v průhledech do areálu hřbitova, což sjednocuje areál s prolomením okenních otvorů smuteční síně.