Třípodlažní funkcionalistická stavba, skládající se ze dvou k sobě kolmých křídel, svým hmotovým členěním předznamenává sloučení dvou typologicky odlišných částí - soukromé a společenské - v rámci jedné budovy. První křídlo sloužilo výhradně pro ubytování sester, druhé pak kromě jídelny a kuchyně disponovalo dvoupodlažní kaplí. Prostor kaple se v podobě arkýře, na fasádě lapidárně pojednaným jednoduchým křížem, svou předstupující figurou zcela jasně prezentuje důležitost religiózní složky této stavby. Takovéto použití arkýře coby hlavního (a ěasto jediného akcentu) stavby v jejím, jinak zcela racionálním řádu, je typickým Žáčkovým nástrojem, objevujícím se i na mnoha jeho dalších veřejných stavbách a nesoucím hlavní funkční význam celkové formy objektu. Obytné, severojižně orientované křídlo, sloužilo ve všech třech nadzemních podlažích jako ložnice sester. Do ložnic se vstupovalo z chodby, umístěné podél severní strany křídla, která je z venku stavby naznačena průběžnými pásovými okny a zakončena malými vystupujícími balkóny nad sebou, z nichž ten v nejvyšším podlaží je kryt markýzou. Obě strany chodby byly tvořeny vestavěnými skříněmi, tak, aby samotné pokoje umožňovaly co největší ubytovací kapacitu. Typický pokoj byl vybaven pěti lůžky, původní projekt počítal navíc s dynamizujícími půlkruhovými balkony podél celé jižní fasády - ty však nebyly nikdy realizovány. Společné sociální zařízení, sestávající se ze šaten a koupelen, bylo pak pro celé patro umístěno v centrálním kloubu, spojujícím obě části budovy s odlišným režimem. Druhé křídlo je svými hlavními fasádami otočené k východu a západu. Na předsazené schodiště, kryté přístřeškem, navazuje hlavní vstup s vestibulem. V tom je situováno přímé dvouramenné schodiště, které prochází skrze celou stavbu - od suterénu po druhé patro - a tvoří tak komunikační srdce budovy. Nalevo od vestibulu se procházelo do jídelny a kuchyně, napravo pak do soukromého křídla. V prvním a druhém patře pak ven z hmoty křídla vystupuje arkýř kaple, která je v nejvyšším podlaží vybavena ochozem - chórem. Tato výrazná vnější artikulace prostoru kaple, spolu s historizujícími pilastry na její severní fasádě, představuje nejunikátnější prvek domova ošetřovatelek.