. Kvádr byl hrubě modelován dvojšpicem. Zbytky stop po tomto nástroji se výjimečně nacházejí na líci. Co ovšem není vůbec průkazné, je existence obvodové stezky, kterou bychom předpokládali. Identifikovatelné je pouze finální přerovnání lícové plochy, jež je provedeno sekerou s plochými zuby o velikosti ostří cca 6,3 cm. Zuby jsou velmi jemné, je jich celkem 13, o velikosti zubů od 2,5–3 mm. Sekáno bylo v mírném náklonu, téměř na kolmo v rovnoběžných, ale ne zcela pravidelných řadách. Kameník zde opět vede řady záseků v tzv. sinusoidě. Zajímavý je i způsob vlastní práce kameníka při sekání líce. Nejprve tvořil rovnoběžné záseky v jediné řadě při horní hraně kvádru. Při tvorbě následující řady sekal opět rovnoběžně, ovšem s částečným, cca třetinovým překryvem již vysekané horní řady. Takto si počínal i v ostatních řadách, až po spodní hranu kvádru. Je to zajímavá metoda, která je v českém prostředí tak trochu novinkou. Pískovcový kvádr lze charakterizovat jako zdravou horninu, na základě vizuálního posouzení tř. R3/R4.