oplocení zámeckého parku

Katalogové číslo

1000158126_0028

Kraj

Ústecký kraj

Okres

Litoměřice

Obec

Libochovice

Část obce

Libochovice

Katastrální uzemí

Libochovice

Typ

oplocení

Kategorie

objekt

Sloh

slohy 19. století

Vznik

19.stol.

Materiál

litina

Anotace

Plot parkových ploch zámku tvořena kamennou podezdívkou z pískovcových štuků, na níž osazeny mezi litinovými sloupky s šiškou na vrcholu plotová pole z litinových zašpičatělých prutů. Charakteristické oplocení 19. stol.

Historický vývoj

V souvislosti s barokní přestavbou zámku započatou roku 1680 rakouským šlechticem Gundakarem z Dietrichsteinu, začala vznikat v místě dnešního východního parteru nová okrasná zahrada. Plány navrhl autor barokní adaptace zámku Antonio della Porta a pracemi byl roku 1685 pověřen český zahradník Jan Tulipán. Zahrada byla zdobená ornamentálními živými ploty, tzv. broderiemi, záhony květin a barevně sypanými cestičkami, bazény a vodotrysky. Veškeré kamenické prvky pocházely z dílny kameníka Jakuba Mitthofera. Zahrada byla přístupná přímo ze zámku po pískovcovém schodišti, na severní straně yla ohraničena zdí, u které byla postavena oranžérie už roku 1685, po požáru roku 1712 byla znovu postavena a rozšířena o řadu skleníků. Na konci parteru byly dva velké boskety z vysokých živých stěn sestříhaných lip, habrů a jilmů, za nimi byla ohradní zeď, za kterou následovala kuchyňská zahrada, kde stávala dřevěná fikovna. Pod jižní opěrnou zdí směrem k řece Ohři se rozkládala chmelnice a ovocné sady, na které navazovala bažantnice oddělená příkopem. Osazením kamenných váz na balustrádě terasní zdi v roce 1701 byla barokní zahrada dokončena. V průběhu dalších let docházelo k dílčím úpravám, které vyvrcholily v roce 1822, přeměnou v anglický park. Projektové plány zpracoval František Domascha z Děčína a práce vedl zahradník Siegerschmidt. Roku 1933 byla stržena původní barokní oranžérie a místo ní vystavěny nové skleníky pro tropické rostliny. V letech 1853 až 1858 byl do areálu parku zahrnut i lužní les, který se stal základem nové bažantnice, ve které byla nasazena i srnčí zvěř. Úpravou parku byl pověřen ředitel clam — gallasovských zahrad Blecha, který nechal ze zrušené zahrady v Praze na Smíchově přivést řadu vzácných dřevin. Nově založené pískované cesty propojovala zajímavá místa v parku a kompozičně byl rozvolněný charakter parku upraven dálkovými průhledy na Budyni nad Ohří a k myslivně u Poplz. Na severu byl areál oplocen litinovým plotem a uzavřen bránou. Po roce 1858 přešlo panství do vlastnictví Herbersteinů, kteří pokračovali v obohacování dendrologické skladby parku vysazováním nových druhů stromů a keřů. Zejména Josef Herberstein přivezl ze svých cest řadu exotických dřevin, ze kterých mimo jiné vznikla sbírka tropických a subtropických rostlin. Dodnes se dochovalo větší množství vzrostlých palem, které jsou přes léto instalovány ve východním parteru před schodištěm a v zimě uchovávány v tropických sklenících. Prostor před zahradním vstupem do salla terreny byl vždycky reprezentativně upravován a na přelomu 19. a 20. stol. se zde objevila druhorokoková květinová výzdoba, která zasahovala až do anglického parku, v podobném duchu byl upraven západní i východní parter. V roce 1912 byla obnovena východní zahrada podle původních barokních plánů. Práce vedl vynikající zahradnický odborník Josef Rubič a zahradník M. Hrbek. Po 1. sv. válce byl parter rozšířen o rosárium a alpinium. Poslední velkou úpravou prošel park v letech 1972-1978, kdy státní podnik Sempra Litoměřice provedl nutnou revitalizaci velké části přírodně krajinářského parku, ale i francouzské zahrady. Severní i západní parter byly obnoveny už v letech 1963-64.

Popis

Průběh původního oplocení, které začínalo u hospodářského dvora a ohraničovalo severní okraj zámeckého parku, lze jen těžko určit. Dnešní plot vede po hranici p. p. č. 129, v souladu s ní se zalamuje a přibližně po 150 m končí u slepého ramene Ohře. Většina původních litinových prutů a sloupků byla nahrazena novým kovaným plotem, který je však na několika místech přerušen a vystřídán pletivem, na dvou místech je 2 m vysoká zeď z hurdisků. Krátký počáteční úsek (hrana p. p. č. 129) je neoplocený, po dřívějším hrazení zůstal jen nízký pískovcový sokl, který se zachoval po celé délce až k bráně, která na východě ukončuje zámecký park. Původní mříž byla složena z řady vertikálních článků, které členily subtilní hranolové pilířky a zpevňovaly dva horizontální pásy. Sloupky byly ukončeny piniovou šiškou a na vnitřní straně dopiněny esovitě prohnutou podpěrou. Jednotlivé pruty měly horní části rozkované do hrotu, který zdobil drobný palmetový dekor. Hrotité ukončení původních článků imitují i novodobé tyče, které jsou proloženy prefabrikovanými sloupky kruhového průmětu.

Popis památkové hodnoty

Plot je neoddělitelnou součástí západního parteru a potažmo celého tvarově rozmanitého zámeckého parku, který je cenným dokladem vývoje zahradní tvorby v průběhu vice než tří století. Navíc významně spoludotváří celkový charakter ranně barokního areálu, jehož autorem je Antonio della Porta. Do dnešní doby se zámecký areál dochoval v neobvykle ucelené podobě, což jen zvyšuje jeho uměleckou hodnotu.