Palácový objekt vznikl v dnešních místech již na přelomu 16. a 17. stol. postupným spojením čtyř samostatných renesančních měšťanských domů. Po požáru byl v l.1687-88 znovu vystavěn. R. 1747 zde zřízený vychovávací ústav anglických pannen tzv. Conservatorium s kaplí P. Marie Bolestné v nádvoří. Od r. 1784 otevřeno gymnasium a normální škola a k ní příslušející botanická zahrada, později i industriální dívčí škola. V r. 1841 dům získalo provinciální stavební ředitelství a klasicistně ho přestavělo do dnešní podoby. Další úpravy proběhly v l. 1926, 1935, 1947-48, 1954, 1990-92, 1995. Hl. třípatrové průčelí se ocitá za hranicí pozdního klasicismu a evokuje zjednodušenou formu toskánských paláců quattrocenta: především půlkruhem zaklenutá okna a portály (11 os) s háky a klenáky nad záklenky oken, dále bosáž na celé ploše fasády, kterou člení výrazné kordonové římsy a zakončuje korunní římsa nesená konsolami. Reprezentační tříosý portál zvýrazňují čtyři pilastry a celé řešení připomíná tzv. serliovský oblouk. Pozoruhodně pravidelné nádvoří, architektonicky upravené v r. 1991, sjednocuje dvorní barokní a klasicistní budovy. Nika na pravém křídle je osazena rokokovou sochou sv. Jana Nep. (snad ze zrušené sousední klášterní zahrady), která pochází z dílny Jana Antonína Quitainera asi z l. 1750-60. Dvoutraktovou dispozici přízemí uličního křídla dělí trojlodní vestibul v ose, nesený soustavou čtyř sloupů s kanelurou, římsovými hlavicemi a patkami. Na vestibul navazuje z obou stran zadní trakt chodby s jednoramenným schodištěm, vlevo pak přecházejícím do schodiště tříramenného, vynášeného čtyřmi sloupy. Dvorní křídla jsou barokní.