Koncepční založení lázeňského parku spadá na přelom 19. a 20. století (po založení lázní). Jeho návrhem byl pověřen jeden z nejvýznamnějších evropských architektů tohoto období František Josef Thomayer (1856–1938). Zahradně architektonické úpravy prostoru mezi lázeňskými pavilony měli charakter intenzivně ošetřovaných pravidelných parterů s květinovou výsadbou z letniček, trvalek a pravidelných výsadeb stromů (bříz bělokorých a smrků pichlavých). Nejautentičtější podobu meziválečných zahradních úprav 1. pol. 20. stol. si dodnes zachovává historická zeleň v atriu lázeňských budov (zejména okolí bazénu se sochou Venuše od akademického sochaře Josefa Jiříkovského). Nejstarším prvkem v atriu je pozůstatek prvního lázeňského domu (přestavěný bývalý lihovar) - cihlový komín, dnes bohatě porostlý břečťanem popínavým (Hedera helix). Na osově symetrický Gočárův pavilón s unikátním kubistickým parterem (ve tvaru vějíře složeného z pěti travnatých záhonů navržený architektem Josefem Gočárem) navazuje lipová alej, která vede k bráně, kde jí lemuje cenný výstavní funkcionalistický pavilón (přenesený z Československé výstavy tělesné výchovy a sportu konané v roce 1931 v Pardubicích) a za oplocením parku lipovou alej narušila architektonicky zajímavá budova garáží. Na jihozápadě areál ohraničují lázeňské budovy, na severovýchodě je park bez oplocení, dále zde tvoří hranici Rajská struha, která tvoří hranici na jižní straně areálu. Na západní straně tvoří ohrazení podél silnice Pardubice - Bohdaneč ocelové pletivo (v rámech s podezdívkou, sloupky ocelové z trubek). Směrem na jihovýchod od Gočárova pavilonu navazuje volná krajinářská úprava. Park je rozdělen výše zmíněnou Rajskou strouhou (kanálem sloužícím k zásobování rybníků), na dvě části. Přední (nebo-li vnitřní) a Zadní (nebo-li vnější) park. Přední park má dodnes čitelnou krajinářskou úpravu od Františka J. Thomayera a Zadní park pozvolna přechází do volné krajiny jako les. V tzv. Zadním parku se nachází mimo jiné Kuttnerova kaplička (kulturní památka rejst. č. ÚSKP 46627/6-2050) a Tillerovo sedátko (z 20. let 20. století postavené plukovníkem Karlem Tillerem, v roce 2001 opraveno). Autentické základy kompozice jsou dosud dobře čitelné, pozdější méně hodnotné vklady jsou reverzibilní povahy. Kompozičně původní druhová skladba je založena zejména na autochtonních druzích dřevin: borovice lesní (Pinus sylvestris), bříza bělokorá (Betula pendula), buk lesní (Fagus sylvatica), cenný hlavně dub letní (Quercus robur, často sesazované skupiny nejstarších dřevin), habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), javor mléč (Acer platanoides), lípa srdčitá (Tilia cordata), modřín opadavý (Larix decidua), olše lepkavá (Alnus glutinosa), olše šedá (Alnus incana), topol bílý (Populus alba) a smrk ztepilý (Picea abies). Solitérní výsadby tvoří hlavně výše zmíněné duby a z introdukovaných druhů borovice vejmutovka (Pinus strobus), dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos), dub červený (Quercus rubra), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides), liliovník tulipánokvětý (Lyriodendron tulipifera) a platan javorolistý (Platanus ×hispanica). V 2. polovině 20. století (cca od 70. let 20. století) byly zejména v Předním parku nekoncepčně (bez respektování původního pojetí od Františka Thomayera) vysazeny tendenční skupinky jehličnanů, a to např. douglasky tisolisté (Pseudotsuga menzisii), jedle ojíněné (Abies concolor), jedlovce kanadské (Tsuga canadensis), metasekvoje čínské (Metasequoia glyptostroboides - stromy pocházející z Lesoškolek v Rečanech nad Labem, kde byl tento druh poprvé ve východních Čechách pěstován) a smrky pichlavé (Picea pungens). Dendrologicky zajímavé jsou výsadby břestovce západního (Celtis occidentalis), morušovníku bílého (Morus alba) nebo ořešáku černého (Juglans nigra). Nejčastěji jsou v keřovém patru zastoupené bobkovišně lékařské (Prunus laurocerasus), břečťan popínavý (Hedera helix), pustoryl věncový (Philadelphus coronarius), střemcha obecná (Prunus padus), tis červený (Taxus baccata) a v soudobých výsadbách hortenzie velkolistá (Hydrangea macrophylla) nebo pěnišníky (Rhododendron sp.). Kompozičně cenná je rozložitá ruj vlasatá (Cotinus coggygria) a v blízkosti lázeňských budov šácholany Soulangeovi (Magnolia ×soulangeana). V roce 2014 prošel park revitalizací, během níž byly arboristicky ošetřené některé stromy a dále byly vysázeny i nové dřeviny, které zatím v parku nebyly zastoupeny jako např. cedr atlantský (Cedrus atlantica), dub bahenní (Quercus palustris), javor stříbrný (Acer saccharinum), javor šedý (Acer griseum), kaštanovník setý (Castanea sativa), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) a ořešák královský (Juglans regia). V neposlední řadě byla při revitalizaci vysazena alej břízy Jacquemontovy (Betula jacquemontonii) od Rajské strouhy ke Kuttnerově kapličce a také na ni kolmá alej habrů (Carpinus betulus) vedoucí z náměstí Bratranců Veverkových směrem k zahrádkářské kolonii. Lázeňským parkem prochází naučná stezka Gočárův okruh.