Hamerský potok je poprvé v písemných pramenech zmíněn v souvislosti s hamrem na zpracování železné rudy k roku 1677, kterému dle archeologických nálezů předcházela existence sklárny. K roku 1754 je v lokalitě uveden mlýn a pila. Vztah těchto výrobních objektů k dochovaným stavbám a vodnímu dílu je nejasný (spíše se nacházely v prostoru dalšího vodního díla výše proti proudu Hamerského potoka). Dle mladších zpráv z vodních knih zde byla vystavěna pouze pila s č. p. 51 v obci Naděje s příslušným povolením zákupské vrchnosti v roce 1793. O mlýně či jiném zařízení není v dostupných pramenech žádná zmínka. Věrohodnost výše uvedeného vročení podporuje totožná datace na skalní stěně v blízkosti staré pily a konce původního náhonu (viz popis současného stavu). Náhon byl tehdy ukončen na pozemku s p. č. 9/1 přepadem na vodní kolo na svrchní vodu, u kterého stála obdélná budova pily, z níž jsou dochovány zděné základy. Součástí budovy byla i obytná část ve formě kolmo navazujícího křídla. V gruntovní knize obce Naděje byl k roku 1831 uveden jako majitel pily Franz Exner. Mapou stabilního katastru z roku 1843 je zachycen náhon zhruba v současném stavu (bez skalního tunelu) a pila na st. p. č. 9 (dnes 9/1) s výrazně obdélnou částí a napojeným kolmým křídlem. Je označená jako spalná, tedy s převažujícími dřevěnými konstrukcemi. Náhon ústil zpět do hlavního koryta na tehdejším p. p. č. 977 v mírném ohybu potoka jihovýchodně od stávající elektrárny. V roce 1874 došlo s ohledem na vydaný vodní zákon k osazení cejchu v podobě železné skoby s nápisem F. E. 1874 (majitelem byl Franz Exner, protokol o umístění cejchu je z 27. 5. 1874). Vodní práva byla obnovena následně v roce 1894. Již čtyři roky předtím nový majitel Josef Effenberger žádal Okrení úřad v Jablonném o povolení přídavného zdroje energie v podobě parního stroje o výkonu 8 HP. Z mladších situačních skic je zřetelné umístění parního stroje v menší budově těsně před jižním průčelím staré pily. Další majitel Josef Mitter provedl zásadní přestavbu celého areálu. Dle plánů na postavení hrázděné kůlny (stodoly?) u pily z roku 1898 od Antona Hüttera z Krompachu stála v té době, mimo staré pily s obytnou částí a parní kotelny, u skalní stěny také stodola a jižně od ní se plánovala rozlehlá nová stavba. V jednom situačním nákresu novostavba figuruje jako pila (?). Jak je zřetelné z vodoprávního řízení z následujícího roku, došlo opravdu k postavení nové pily cca 9 m od starého objektu. Tato stavba neměla příslušná vodoprávní a jiná povolení a tak bylo s majitelem zahájeno sankční řízení. Dále bylo zjištěno, že byl prodloužen náhon o 77 m dlouhý zakrytý úsek a 23 m dlouhý otevřený úsek a pod ním nově vyzděn břeh hlavního koryta. Pohon zajišťovalo vodní kolo na svrchní vodu o průměru 7, 76 m. Uvedené kolo se zbortilo a bylo nahrazeno novým (opět povoleno až dodatečně v roce 1924, s jeho stavbou souvisí patrně přeložení náhonu do skalního tunelu datované nápisem do roku 1920). Nové kolo mělo průměr 7, 6 m , světlou šířku lopatek 1, 06 m, světlou hloubku lopatek 0, 25 m, počet otáček 6/min., užitečný efekt 75 % a průměrný výkon 4 PS (max. 9, 6 PS). Ze strojů jsou uvedeny dvě rámové pily, jedna kruhová, jeden stroj na výrobu šindele, 1 obráběcí pila a záložní parní stroj o výkonu 16 PS a 21 m2 výhřevné plochy (voda byla odebírána z horního náhonu). K roku 1929, za vdovy Františky Mitterové, je uváděno navíc dynamo a chybí obráběcí pila. Existenci stávající elektrárny dochované spisy neuvádějí, a tak je pravděpodobný její vznik po roce 1934, kdy jej ještě nezmiňuje ani revize vodního díla (pohon zajišťovalo vodní kolo). Zcela jistě je ale zachycen již náhon přemístěný do skalního tunelu, odlišný půdorys staré pily a umístění nové pily do stávající podoby. Nově je východně od staré pily vymezena parcela pro sušárnu dřeva.