Stavba je začleněna v obytné zástavbě IV. obytného obvodu Poruby. Ačkoli je podstatně mladší než okolní zástavba, vhodně dotváří obytné prostředí daného sídliště. Budova stojí na svahu, takže ze severní strany má podobu přízemního objektu a ze strany jižní, na kterou se otevírá bazénová hala, je vícepodlažní. Půdorys objektu je nepravidelný, podélná osa budovy je ve směru východ – západ a její hlavní část má obdélný půdorys, odpovídající půdorysu bazénové haly a přilehlých prostor. Základy jsou železobetonové až po úroveň bazénu, nosná konstrukce vyšších části je ocelová s vyzdívkou. Dominantní motiv z hlediska členité střešní krajiny tvoří tubus vzduchotechniky v podobě valeně zakončené podélné hmoty na střeše stavby. Do ulice se objekt otevírá nízkým přízemním průčelím s nástupními prostorami dvoupodlažního vestibulu. Ten je členěn širokým schodištěm do patra i suterénu a z něj vedou chodby k bufetu a restauraci a k šatnám. Hala bazénu se otevírá prosklenými průčelími do údolí, využitému ke sportovním aktivitám a jako venkovní zázemí bazénu. Interiér je řešený s přiznanými ocelovými, červeně natřenými prvky konstrukce, vyplněnými zdivem s obkladem v barvě cihelného zdiva. Dominantu bazénové haly měla tvořit železobetonová skokanská věž, jež stále stojí, avšak realizační firmy nezvládly technologii železobetonu, takže nad hladinu bazénu vysunutá patra věže se počala naklánět a nakonec musela být zkrácena. Součástí celkového řešení se stala i výtvarná díla. Na terase před budovou je to kovová plastika od Evžena Schollera Voda a my, ve vstupní chodbě v interiéru se nacházela realizace v podobě obkladu stěny pod názvem Rytmus pohybu od Marie Rychlíkové, Děvany Mírové a Lydie Hladíkové (zničeno při modernizaci v roce 2016). Dále se na východní stěně vestibulu nacházejí dva keramické reliéfy s přehledně provedeným orientačním plánkem bazénu taktéž od Marie Rychlíkové, Děvany Mírové a Lydie Hladíkové. Nejvýraznější dílo představuje barevná skleněná mozaika s názvem Dětský svět / Duhová brána podle návrhu výtvarníka Stanislava Holého. Nachází se ve vstupní části pro děti pod úrovní vestibulu. Původní řešení interiérů charakterizuje propojení kabřincového a keramického obložení stěn s červeně natřenými kovovými konstrukcemi a dřevěnými stropními podhledy.