Autoři: Martin Kotík, Václav Králíček, Vladimír Krátký, Omicron-K Praha 2-Vinohrady, Bělehradská čp. 299/132, Anglická 10 Budova pojišťovny Generali se nachází v nejstarší části Vinohrad, které vyrůstaly od linie zbouraného novoměstského opevnění směrem na východ od počátku 70. let 19. století. Hlavní ulice často sledovaly průběh starých cest. Tehdejší zástavba se vyznačovala dvoupatrovými až třípatrovými pavlačovými domy uspořádanými do bloků. V první polovině 20. století řada domů získala nástavby a jejich původně novorenesanční fasády mnohdy prošly moderní úpravou. V některých případech šlo o degradující utilitární adaptace. Hodnota této části památkové zóny Vinohrad spočívá ve stabilizované blokové zástavbě z poslední čtvrtiny 19. století, která doznala výrazných změn zejména v první polovině 20. století. Budova pojišťovny Generali stojí na nároží ulic Bělehradské a Anglické, která se zde nápadně rozšiřuje, až vytváří téměř náměstí. Jde o pozůstatek někdejší křižovatky cest vedoucích k Žitné bráně z Vršovic (Anglická, Francouzská) a z Nuslí (Bělehradská). Nový nárožní dům stojí na místě původního třípatrového novorenesančního domu (čp. 299) z roku 1872, který byl zbourán v první polovině 70. let 20. století. Proluce zůstalo jméno Pexider, podle někdejšího majitele obchodu. Nová budova se začlenila mezi dva pětipatrové funkcionalistické domy s ustupujícím šestým patrem. Na nároží ulic Anglické a Londýnské stojí obchodní a nájemní dům Josefa Kittricha a Josefa Hrubého z let 1938–1939 (čp. 334), v Bělehradské dům Bohumíra Kozáka z roku 1937 (čp. 269). Protějšek budově Pexider tvoří dvojice domů výrazně nastavěných a přefasádovaných v období první republiky. Těsně po pádu minulého režimu se na místním Obvodním podniku bytového hospodářství rozběhla akce „Proluky”, která měla za cíl vyhledat nejvhodnější, a to nejlépe zahraniční investory pro novou výstavbu na lukrativních pozemcích. Pro exponované polohy měl vítězný investor uspořádat architektonickou soutěž. Proluku Pexider získala pojišťovna Generali, v architektonické soutěži zvítězil ateliér Omicron-K. Přestože vídeňský investor měl představu uskakující barevné fasády blízké postmoderně nebo „hundertwasserovskému” pojetí, architekti si nakonec prosadili vlastní řešení. Chtěli navázat na funkcionalistické domy a zároveň vytvořit něco nového, svobodného. Proto navrhli dvě odlišné fasády: hlavní zaoblenou prosklenou, typickou pro bankovní architekturu 90. let 20. století, a boční fasádu do ulice Bělehradské, která si zachovává ortogonální řád, volně navazující na vedlejší Kozákovu fasádu. Martin Kotík to v Architektu 1992 (č. 19–20) popsal takto: „Není možné pořád pokračovat v neofunkcionalismu do nekonečna (…). V principu část do Bělehradské tvoří nosnou strukturu a skleněný ‘balon’ je na ni zavěšený.” Budova má čtyři podzemní a sedm nadzemních podlaží, sedmé patro ustoupené a střešní nástavbu. Přízemí je určeno pro obchodní plochy. Zakřivení fasády vychází z tvaru pozemku a zakulacené nároží reaguje na protější dům (čp. 530) s kruhovou nárožní věží. Pásová okna člení skleněné průčelí jemnými pruhy. Výšky obou fasád přesně navazují na sousední budovy, stejně jako sedmé ustoupené patro. Nárožní nástavba osmého patra již příliš vystupuje nad úroveň střešní krajiny a svým pootočením se navíc záměrně vyčleňuje z principu domu. Severní část bloku uzavírá budova Centrum Modrá pyramida s průčelím do Bělehradské i Londýnské ulice, postavená v roce 1998 taktéž podle projektu ateliéru Omicron-K, konkrétně architektů Martina Kotíka a Petera Sticzay-Gromskiho. V ulici Bělehradské stál původně čtyřpatrový dům z roku 1873 (čp. 222) a do Londýnské třípatrový dům z roku 1880 (čp. 452). Pražský ústav památkové péče neměl připomínky k demolicím a fasády doporučoval pojednat v novofunkcionalistickém stylu s omítkami, nikoliv s obklady (1993). Z obou průčelí s tmavým kamenným obkladem a pravidelnými otvory oken vystupují světlé rizality. Fasády zjevně navazují na funkcionalistické sousední domy, ale tentokrát převyšují jejich římsy. Tento záznam zpracoval Matyáš Kracík v rámci projektu „Novostavby v historickém prostředí“ jako součásti národní a kulturní identity ČR“, DH23P03OVV017. Výzkum analyzuje vztah novostaveb vzniklých po roce 1989 k historickému prostředí, do něhož byly umístěny. Projekt je financován Ministerstvem kultury z Programu aplikovaného výzkumu a vývoje.