Budova o šesti plných podlažích, suterénu a sklepu má při nároží ulic Orlí a Novobranská dvě křídla spojená zaobleným nárožím. Do dvora vybíhá třetí křídlo skládající se ze tří částí; společně s uličními křídly vytváří malý dvorek. Naproti nároží z hlavního křídla vybíhá do dvorku schodišťový rizalit, na jihovýchodě na dvorní křídlo navazuje spojovací krček do domu Benešova 602/8. Hlavní průčelí opticky člení výrazná, hladkým kamenem obložená soklová část zahrnující suterén a zvýšené přízemí. V nárožní zaoblené části sokl prolamují pilíře vytvářející parafrázi portiku, jehož krajní otvory jsou širší a obsahují vchody do budovy, pět středních otvorů je ve spodní třetině zazděných a fungují jako okna osvětlující vstupní vestibul. Od zbylých podlaží sokl odděluje jednoduchá římsa. Na jinak hladké fasádě se plasticky projevuje rovněž korunní římsa vynášející valbovou střechu mírného sklonu. V patrech jsou okenní otvory dvou velikostí – do prvního a čtvrtého patra směřují o něco menší okna než do dvou pater mezi nimi, což fasádě propůjčuje jednoduchou rytmiku. Krajní osa do ulice Orlí, sousedící s domem č. o. 32, je o něco nižší a mírně zapuštěná. Sokl zde dosahuje pouze zvýšeného suterénu, kam vede pravoúhlý vstup ústící na boční schodiště. To se navenek projevuje vertikálními okny. Na opačné straně směřující do ulice Novobranská je poslední osa nižší o patro a vzhledem k uliční čáře ustoupená o jednu osu, čímž vzniká úzká boční fasáda se zazděným vstupem do suterénu a jedním oknem do zvýšeného přízemí. Okna krajní osy do Novobranské jsou dvojnásobné šířky oproti zbylým oknům průčelí. Na stranách obou hlavních vstupů při nároží je sokl osazen kruhovým bronzovým reliéfem s motivem československého státního znaku (dole značeno: LIL INDRA BRNO // J. KUBÍČEK). Dvorní fasády jsou hladké, opatřené řadami oken, sokl odděluje jednoduchá římsa. Do vnitřního dvorku směřuje trojice schodišť ze vstupů ze suterénu, schéma fasád je zde poněkud složitější – vyjma řad různě velkých oken se zde výrazně projevuje schodišťový rizalit prosvětlený třemi průběžnými pásy vertikálních oken sahajícími od přízemí až pod korunní římsu. Budova má složitý půdorys odrážející její původní funkci, která spojovala kancelářské prostory, vazební místnosti či policejní kasárna, později byla navíc upravovaná pro školu a poštovně-bankovní služby. Oba hlavní vstupy z nároží jsou umístěny v prosklených nikách s železnou pravoúhle dělenou výplní; dole uprostřed jsou dvoukřídlé prosklené železné dveře s geometricky členěnou výplní s navzájem se prostupujících čtverců, madla jsou mosazná. Dveře vedou do zádveří, odkud se skrz dvoukřídlé kovové dveře s mosaznými madly pokračuje do vestibulu přístupného širokým zaobleným schodištěm kopírujícím tvar fasády. Tento tvar vymezuje rovněž šestice leštěných, tmavým kamenem obložených sloupů (střední dvojice při schodišti je zdvojená), nesoucích překlad tvořící stropní konstrukci. Kromě vysokých oken ústících do ulice prostor osvětlují ještě kruhová okna směřující z vestibulu do obou zádveří. Stěny spodní etáže u schodiště a po jeho stranách jsou obloženy kamenem odlišným od venkovního soklu (patrně žulou), schodišťové stupně a podlaha jsou z teraca. Na čelní stěně vestibulu směrem do ulice je osazen kamenný reliéf na paměť policistů padlých během let 1938–1945, dílo z roku 1947 od Františka Šenka je signováno vpravo dole. Z vestibulu vedou napravo a nalevo dvoukřídlé kovové dveře s mosaznými prvky a madly (90. léta 20. století) do hlavních chodeb, odkud jsou přístupné další prostory a chodba obsluhující zadní dvorní křídlo. Prostory při uličním průčelí byly upraveny pro poštovní a bankovní přepážky. Z vestibulu je rovněž přístupná krytá kovová lávka nad dvorkem, která ústí přímo do dvorního křídla k lékařským ordinacím, které větší část přízemí tohoto křídla využívají. Hlavní trojramenné schodiště obíhá někdejší světlík, do kterého je vestavěn výtah, ukrytý za stěnami členěnými obdélnými tabulkami z neprůhledného skla v kovovém rámu. Stejně jsou koncipována rovněž trojice vysokých oken směřujících do dvora. Schody jsou z teraca, podesty z keramických dlaždic. Zábradlí tvoří pole drátěného zeleného výpletu, před který jsou umístěna mosazná madla. Další dvouramenné schodiště se nachází ve dvorním křídle. Teracové schody doplňuje hnědočervená dlažba na podestách a kolem schodnic, zábradlí tvoří vertikální kovová konstrukce završená dřevěným madlem. Dvouramenné schodiště na konci křídla směřujícího do ulice Orlí je skladbou materiálů shodné s předchozím. Poslední schodiště na jižní straně ve spojovacím křídle s dvorním křídlem má rovněž teracové schody, dlažba podest je stejná jako u hlavního schodiště a zábradlí s drátěným výpletem opakuje rovněž výše uvedené schéma – madlo zábradlí je však dřevěné. Půdorysná dispozice je ve vyšších podlažích obdobná jako v přízemí s tím rozdílem, že nad vestibulem je trojice kanceláří a rovněž sousední prostory jsou více dělené na jednotlivé místnosti. Půdorys dodržuje zaoblení nároží, které se projevuje i v hlavní halách u výstupu ze schodiště, resp. výtahu. Do průběžných chodeb vedou z haly původní dřevěné kyvné dveře s mosaznými madly jiné podoby než v přízemí z 90. let. Většina povrchů chodeb a kanceláří tvoří keramická dlažba, povětšinou z posledních dvaceti let. Některá z oken mají původní mosazné kování, naprostá většina je vyměněná v 90. letech 20. století. Velká část dřevěných dveří včetně zárubní pochází z doby výstavby. Suterén a sklep tvoří složité systémy prostor s různou podlažností. Krov vaznicové soustavy má v plných vazbách stojaté stolice.