Hodnotný pomník mečíře Šimona Nitzka, zavražděného lapkou Ondřejem Plemátlem na cestě na trh do Trhových Svinů, zhotoveného ve tvaru smírčího kříže. Postaven je na okraji lesa poblíže silnice za obcí Strážkovice směrem k Trhovým Svinům, v místě, kde 3. října 1577 byl lapky přepaden a zabit mečíř Šimon Nitzka z Českých Budějovic. Jedná se o do země zasazený opracovaný kamenný deskový pilířek o celkové výšce cca 183 cm, jehož zadní strana je opracována jen na hrubo. Přední stranou je obrácen k silnici. Pilířek vyrůstá z mírně rozšířeného soklíku výšky cca 13 cm, jehož dolní části o šířce 53 cm, se směrem nahoru zužuje až na 42 cm, tloušťka je v dolní části 21,5 cm a v horní 15 cm. Zakončen je zhruba oválnou hlavicí šířka 55 cm, výšky 64 cm a tloušťky 15,5 cm, která je v horní části obvodu poškozena uražením. Na přední straně hlavice je vytesán kříž s rameny šířky 18 a 15 cm, v němž opět vytesán nápis: ANNO DOMINI I5.. / AM TOG FRANCI... . Pravá strana nápisu je z důvodu poškození nečitelná. Výška písma je 4,5 cm, u velkých písmen 5,3 – 5,8 cm. Pod hlavicí v celé ploše kamene vytesán německý nápis: IST DER ERBA / SIMON MITZK / SEINES HANTW / ERCKS EIN SCH / WERFEGER VND / BVRGER IN BOHA / IMISCHEN BVDWE / IS AN DISEM ORT / VON DEN RAVBER / N ERMORDET WO / RDEN GOT VERLE / IIME VND VNS ALL / EM EIN FRELICHES / AVFERSTEHEN / AMEN IT.. . Velikost písma je 4,0 – 4,5 cm, u velkých písmen 5,0 – 5,6 cm. Smírčí kříž je silně vykloněn dopředu a zvláště v horní části porostlý mechem. Historie: citováno z Karel Pletzer, Výběr č. IV – 3, 1967: Z budějovické kroniky lze vyčíst zprávu, že pro účast na mečířově vraždě byl o čtyři roky později vyslýchán jakýsi Ondřej z Hodějovic, který pak 17. června 1581 v českobudějovickém vězení zemřel. Zločinné přepadení ve strážkovickém lese bylo připravenou akcí bandy silničních loupežníků proti skupině českobudějovických řemeslníků a obchodníků, kteří jeli se zbožím na jarmark do Trhových Svinů. V bitce bylo kromě mečíře Šimona zabito ještě několik dalších jménem již neuvedených osob a ostatní oloupeny. Městská rada vyslala na místo činu své pojízdné, aby pátrali po pachatelích, ale teprve po několika týdnech se zjistilo, že jejich stopy vedou do Lišova a odtud k Veselí nad Lužnicí. Někdy v listopadu 1577 tu byli v jedné hospodě zastiženi jakýsi zemský škůdce Frydrych a Ondřej Plemátl ze vsi Hodějovic, kteří měli u sebe větší množství zřejmě kradených věcí. Za přítomnosti veselského rychtáře byl Ondřej zatčen a převezen do vězení v Českých Budějovicích. Během jeho vyšetřování vyšlo najevo, že byl již dříve v Horažďovicích odsouzen k trestu smrti a jen na přímluvu Břetislava Švihovského „vyvázl životem“, ale jakýkoliv podíl na přepadení mečíře Šimona Ondřej popíral. Českobudějovičtí se proto rozhodli přistoupit k němu právem útrpným a protože šlo o rožmberského poddaného z třeboňského panství, oznámili svůj úmysl purkrabímu v Třeboni a žádali, aby se výslechu zúčastnil osobně, anebo poslal svého zástupce. Purkrabí vyslal dva třeboňské měšťany, ale ti odmítli, aby k mučení Ondřeje došlo bez vědomí pána z Rožmberka. Purkrabí dokonce žádal, aby Plemátl byl propuštěn za rukojmí, což městská rada byla ochotna učinit. Protože však nikdo neprojevil k rukojemství ochotu, zůstal Ondřej ve vězení dál. Když vyšetřování trvalo již déle než třičtvrtě roku, obrátil se Ondřejův bratr Petr Plemátl z Hodějovic na svého pána s prosbou o intervenci a Vilém z Rožmberka požádal českobudějovické o vysvětlení. Jelikož se mu dostalo v obšírném listu z 23. srpna 1578. Vilém však zřejmě souhlas s mučením svého poddaného nedal a tak městská rada nakonec Ondřeje Plemátla zřejmě pro nedostatek důkazů opět propustila. Čas plynul a zdálo se, že vražda mečíře Šimona Nitzka zůstane nepotrestána. Po třech letech přispěla spravedlnosti na pomoc náhoda, i když bohužel za cenu dalšího lidského života. Koncem roku 1580 byl ve dvoře Jana Nerlingera před Svinenskou branou v Českých Budějovicích zabit jakýsi Hons Kerbler. Za účast na této vraždě byl vzat do městského vězení jakýsi Říha z Mysletína na Třeboňsku. Poněvadž se zjistilo, že byl již dříve vyšetřován a vězněn v Nových Hradech pro znásilnění jedné mlynářky, měl být dotázán na mučidlech, ví-li o dalších zločinech. Zprávu o svém rozhodnutí zaslali Českobudějovičtí 9. ledna 1581 Vilémovi z Rožmberka. Tentokrát k mučení zatčeného skutečně došlo a jeho výsledek přinesl překvapení. Říha přiznal, že zná Ondřeje Plemátla a prozradil na něj, že byl mezi pachateli přepadení mečíře Šimona a s ním i jeho družka Johanka. V tu dobu seděl Ondřej i s Johankou opět ve vězení; tentokrát v Netolicích, kam se dostal z rozkazu Viléma z Rožmberka. Dne 9. února 1581 požádala městská rada úředníka netolického panství Matěje z Veveří o jejich vydání a postavení před soud, který měl začít již příštího dne. Matěj z Veveří žádosti vyhověl a tak se Ondřej Plemátl dostal znovu do českobudějovického vězení, aby už z něho nevyšel. Listem z 6. března 1581 oznámili Českobudějovičtí do Krumlova, že se chystají Ondřeje dotazovat na mučidlech. Případ byl již jasný, a tak nemohlo být ze strany jeho vrchnosti námitek. Ondřej Plemátl se při mučení přiznal nejen k zabití mečíře Šimona Nitzky, ale i k dalším vraždám a krádežím. Zaslouženému trestu oběšením však ušel, když 17. června 1581 ve vězení zemřel, podlehl pravděpodobně útrapám při mučení. Jeho družku a spoluviníka Johanku stihl trest již příštího dne, kdy byla předána katu a podle tehdejšího zvyku popravena utopením.