Pozůstatky špitálního kostela sv. Maří Magdalény jsou situovány na východním okraji historického jádra Plzně na bývalém Špitálském, později Pražském předměstí. Menší jednolodní kostel o délce 20 metrů a šířce cca 6 metrů byl postavený pro potřeby špitálu v roce 1320. Objekt se do dnešní doby zachoval v podobě základů a nadzemního asi 1 m vysokého zdiva až do úrovně soklové římsy včetně pozůstatků omítek interiéru i vnějšku. Jedná se o relikty náročně provedené vrcholně gotické stavby, dále rozvíjené v období pozdní gotiky a renesance. Dotčený prostor se nachází na historickém Špitálním předměstí, jehož počátky souvisejí pravděpodobně již se založením města Plzně v 90. letech 13. století. Pozemek ležel na křižovatce dálkové cesty vedoucí z Prahy do Norimberku a její vedlejší větve vedoucí podél městských hradeb k Litickému předměstí. Špitálské předměstí leželo východně od městských hradeb na Ostrově vytvořeném toky Mže, Radbuzy a Mlýnské strouhy. V místě dnešní lokality U Zvonu stál špitál s kaplí sv. Maří Magdalény, který vznikl díky donaci bohatého plzeňského měšťana a radního Konráda z Dobřan v roce 1320. Negativní důsledky umístění špitálního areálu vně městských hradeb se projevily za husitských válek. Špitálské předměstí bylo obsazeno husity ve druhé polovině roku 1433. Tehdy došlo ke srovnání stavby kostela a zřejmě i špitálu se zemí. Později byly obě stavby obnoveny na původním půdorysu. Zprávy z let 1495-1503 pravděpodobně dokládají práce na pozdně gotické přestavbě kostela. Roku 1507 celé Špitálské předměstí vyhořelo. Umístění lokality na „ostrově“ přinášelo rovněž nebezpečí povodní, tyto jsou zde doloženy v červnu 1601, na jaře 1752, na konci února 1784, počátkem března 1845 a v letech 1860, 1862 a 1890. Naprostou katastrofu pro plzeňská předměstí znamenala třicetiletá válka. Hned na jejím začátku, 30.září 1618, nechal velitel císařské posádky bránící Plzeň Felix Dornheim preventivně spálit veškerou zástavbu na Špitálském předměstí. Tím chtěl zabránit vojskům Arnolda hraběte Mansfelda vybudovat si zde opevnění. V dalším průběhu války došlo ke zničení areálu kolem špitální kaple. Obnovy se kostel sv. Maří Magdalény a možná i špitál dočkal až po ukončení třicetileté války. V této podobě pak vydržel více než sto let. Špitál a špitální kostel přetrvaly až do roku 1783, kdy byl po josefínských reformách zrušen špitál včetně kostela a hřbitova, který jej obklopoval. Na jejich místě vznikl v roce 1870 jeden z největších činžovních domů Plzně té doby. Klasicistní dům U Zvonu je spojen s osobností Františka Křižíka, který zde měl svou dílnu a v roce 1880 zde sestrojit obloukovou lampu. Dům U Zvonu byl na konci druhé světové války poničen výbuchem letecké bomby, což vedlo k demolici nestaršího nízkého severovýchodního křídla. Na jaře 1946 začala destrukce reliktů domu. Po zjištění, že stavba domu výrazně využila konstrukce bývalého špitálního kostela, proběhl zde výzkum Archeologického ústavu v Praze pod vedením doc.dr. Václava Mencla. Z důvodu špatného technického stavu a bezprostředně následkem povodní v roce 2002 bylo přistoupeno k demolici objektu činžovního domu „U Zvonu“ v srpnu roku 2002. Plocha byla provizorně upravena na prostor veřejné zeleně a parkovacích stání. Z hlediska pravidel městského urbanismu se jedná o plochu určenou k zástavbě, konkrétně bylo rozhodnuto o umístění nové budovy ZČG. Novostavba by měla plně respektovat dochované zdivo špitálního kostela, to bude po dokumentaci a konzervátorském zásahu opět zasypáno. Z jižní strany přiléhal ke kostelu hřbitov, který bude díky umístění podzemních garáží v rámci stavby galerie kompletně archeologicky prozkoumán a vytěžen, není předmětem památkové ochrany.