Pozůstatky rožmberského popraviště se nacházejí na zalesněném západním výběžku táhlého hřebene, asi 1100 m JZ směrem od historického intravilánu města Rožmberk nad Vltavou, v blízkosti komunikace spojující Rožmberk nad Vltavou s Hrudkovem. Na základě písemných dokladů a typologického zařazení lze dochované relikty v Rožmberku nad Vltavou zařadit do nejmladšího období výkonu hrdelního práva (17. – první polovina 18. století). Pozůstatky popraviště leží ve vzrostlém smíšeném lese, vlastní plocha šibenice a její nejbližší okolí je však prosvětleno. Z šibenice studničního typu se zachovala částečně destruovaná zděná konstrukce obdélného půdorysu o rozměrech 5,9 × 5,7 m. Oboustranně lícované nepravidelně vyskládané zdivo o síle 85 – 90 cm je vystavěno ze středně velkých lomových kamenů, nároží stavby jsou zpevněna mohutnými kvádry. Ojediněle se ve zdivu objevují zbytky silně zvětralé vápenné malty. Na obou delších stranách je zdivo zachované do výše až 130 m, poměrně značný objem destrukce naznačuje, že spodní vyzděná část popraviště mohla dosahovat výše až 2 metry. Chybějící úseky zdiva ve středu obou kratších stran dovolují předpokládat existenci alespoň jednoho vstupu do interiéru objektu. V dochovaném zdivu nejsou patrné žádné trámové kapsy ani jiné konstrukční detaily, které by vypovídaly o konstrukčním řešení horní zcela zaniklé dřevěné části šibenice. Relikty šibenice nad Rožmberkem nad Vltavou patří k nejlépe zachovaným památkám hrdelního soudnictví na území Jihočeského kraje. Jediným dalším popravištěm s intaktně dochovanou nadzemní konstrukcí je šibenice u Blatné (okr. Strakonice), která však není památkově chráněná. Prozatím jedinou památkově chráněnou lokalitou tohoto typu na území kraje je zděná substrukce šibenice u Strakonic (památkou prohlášena v roce 2006), zde se ale jedná jen o základy objektu odkryté archeologickým výzkumem, které se stavem zachování ani výpovědní hodnotou nemohou rovnat obou předchozím šibenicím. Na základě zachovaných pozůstatků lze šibenici u Rožmberka nad Vltavou přiřadit k tzv. studničnímu typu popravišť, který patřil ke stavebně náročnějším objektům svého druhu. Tyto šibenice byly tvořeny uzavřenou zděnou základnou nesoucí dřevěnou trámovou konstrukci určenou k vlastnímu výkonu exekuce. Zpravidla uzamykatelná zděná část sloužila jako technické zázemí určené hlavně pro ukládání katových potřeb. Vyobrazení na historických mapách naznačují, že rožmberská šibenice měla dřevěnou konstrukci založenou na trojúhelníkovitém půdorysu, naproti tomu dochovaná zděná konstrukce je téměř čtvercová. Rožmberská šibenice nejspíše patřila v jižních Čechách k nejrozšířenějšímu typu kvadratických popravišť studničního typu.