Autoři: Otto Dvořák, Erwin Stolz, Jan Hochman, Arge Ortner-Scholz, ateliér HI Praha 1-Nové Město, Klimentská čp. 1216/19, Mlynářská 1, Petrská 19, Samcova 4 Novostavba Praha City Center (též Prague Business City Centre) stojí na území pražské památkové rezervace v takzvané Petrské čtvrti, kdysi kupecké osadě z raného středověku. Střed této osady tvořil původně románský kostel sv. Petra. V okolní zástavbě převažují velké domy z 19. a 20. století, silně ji kromě toho poznamenala pozdní fáze pražské asanace a regulace novoměstského nábřeží. Stará uliční síť i stará parcelace však povětšinou zůstaly zachovány. Vedle kostela sv. Petra a jeho zvonice patří k pozoruhodným stavbám tohoto místa petrská fara ve stylu české neorenesance (Biskupská čp. 1137/13), dílo architekta Antonína Wiehla z roku 1893, na straně k Vltavě pak mohutný neoklasicistní blok bývalého ministerstva železnic (Klimentská čp. 1222/27) od Antonína Engela z let 1922–1933. Budově Praha City Center musel ustoupit zajímavý neobarokní areál takzvaného Špačkova domu – třípatrové obytné budovy a patrových koníren pro poštovní provoz –, práce neznámého architekta realizovaná stavitelem Karlem Vlčkem v letech 1901–1902 pro statkáře a podnikatele v poštovnictví Václava Špačka. Demolice domu v roce 1993 vyvolala vlnu kritiky pražské veřejnosti. V únoru 1992 byla Útvaru hlavního architekta předložena studie Otto Dvořáka, architekta s bohatými zkušenostmi z projektování převážně komerčních staveb ve Spojených státech. Společnost European Property Development zamýšlela podle Dvořákova návrhu postavit na pozemku Špačkova domu a přilehlých objektů při Petrské ulici hmotově naddimenzované obchodní a administrativní centrum s byty. Získala pro tento záměr souhlas magistrátních odborů památkové péče a výstavby. Svými posudky zpochybňujícími architektonickou hodnotu Špačkova domu ji bohužel podpořili i někteří odborníci starší generace „dnes již zvěčnělí“, jak v knize Zbořeno poznamenala Kateřina Bečková. Proti demolici domu se naopak postavil Pražský ústav památkové péče, jehož ředitelka Věra Müllerová byla pro svůj nesouhlas odvolána ze své funkce, a velmi početná pražská odborná i laická veřejnost. Pro pochopení celé situace je klíčové, že Věru Müllerovou v její funkci nahradil Pavel Pirkl, který naopak demolici ve své předchozí funkci vedoucího Odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy schválil. Při dalších jednáních se Dvořákův návrh snížil o patro, Špačkův dům však byl zbourán a jeho místo zaujala do roku 1996 Dvořákova novostavba. Budovu Praha City Center navrhl Otto Dvořák jako kompaktní blok v postmoderním stylu, jehož prvky se patrně měly inspirovat geometrickou modernou a neoklasicismem z doby před první světovou válkou. Těleso bloku architekt pročlenil ústupkem při Mlynářské ulici a mělkými rizality při ulici Samcově, osvětlil jeho prostory dvěma dvorky a dal mu mírně nepravidelný půdorys. Novostavba však přesto působí mohutně a monoliticky. Do Klimentské ulice autor budovu zvýraznil dvěma nárožními věžemi odkazujícími na podobu zaniklého Špačkova domu. Korunní římsa novostavby sice respektuje okolní zástavbu a z pohledu chodce fasádu opticky zakončuje, nad ní se však zvedá až čtyřpodlažní nástavba, která při pohledu z větší dálky dominuje svému okolí. Výraz fasád určují nezcela pravidelně umístěná okna s tradičními výškovými formáty a francouzská okna s kovovým zábradlím. Vcelku jde o architekturu nezajímavou a průměrnou, u níž nemohou prvoplánové odkazy na historické stavby zakrýt její ryze komerční charakter a její sporné architektonické ztvárnění, balancující na hraně povrchního kýče. Tento záznam zpracoval Mikuláš Kolpek v rámci projektu „Novostavby v historickém prostředí“ jako součásti národní a kulturní identity ČR“, DH23P03OVV017. Výzkum analyzuje vztah novostaveb vzniklých po roce 1989 k historickému prostředí, do něhož byly umístěny. Projekt je financován Ministerstvem kultury z Programu aplikovaného výzkumu a vývoje.