Areál KP Pražský Hrad je tvořen stavbami a jinými nemov. objekty: - čp. 1-3, 6-28, 30-40, 48-55, 71, 188, 192, 198, 222 - a objekty bez čp. v rámci samotného Hradu (hradební zeď, Bílá věž, Daliborka, Černá věž, Mihulka, bazilika sv. Jiří, kaple Všech svatých, katedrála sv. Víta, kaple sv. Kříže, kašna se sochou sv. Jiří, Obelisk, Kohlova kašna a studna, objekt Míčovny v zahradách, architektonická úprava zahrad Pražského hradu). - a pozemky v katastru Hradčany včetně hradních zahrad a Jeleního příkopu (viz výčet) a pozemků v katastru Malá Strana (viz výčet). V rámci KP - areálu Pražský Hrad se dále nacházejí nechráněné objekty čp. 310, 315, 316, 318 a objekty bez čp. na pozemcích parc.č. 397, 420, 421/1-2, 422, 441 (pouze prostředí KP). (popis viz příloha text) Rozsah NKP Pražský Hrad je větší, tvoří ho rovněž tyto objekty a pozemky, které jsou samostatné KP : - Hradčany - čp. 94, dům, Jelení ulice (parc.č. 383) - Hradčany - Chotkovy sady (parc.č. 707, 710/1) - Hradčany - socha Dívka s jablkem (v Chotkových sadech, není na místě) - Hradčany - pomník Julia Zeyera (v Chotkových sadech) - Malá Strana - čp. 251, Richtrova vila (parc.č. 645-650) (pokrač.) - Malá Strana - pozemky č.557(část) a 558-561, které patří ke KP čp. 184, palác Věžníkovský, Hartigovský, Salmovský. A objekty Hradčany - 193 - 197, 199, 200 (při Jelení ul.), KP Pražský Hrad - Popis a historie: Pražský hrad, složitý stavební organismus vznikajícím postupným zcelováním pův. rozptýlených staveb. Jádrem je románský palác na již. straně areálu, rozšířený především Karlem IV. a jeho synem Václavem IV. na gotický palác, zvětšený a přestavěný za Vladislava Jagellonského na přelomu gotiky a renesance. Zásluhou Benedikta Rieda vznikl tehdy Vladislavský sál a tzv. Ludvíkovo křídlo. Patrně k nejrozsáhlejším změnám došlo v době, kdy se Praha za panování Rudolfa II. stala císařským residenčním městem. Došlo k výraznému prodloužení obytné funkce již. křídla, současně vznikal nově celý sev. blok v několika stavebních etapách a obě části spojilo příční křídlo. Na závěr renesančních úprav vznikl patrně zásluhou projektu Giovanni Maria Filippiho monumentální vstup do Hradu (tzv. Matyášova brána) a krátce po r. 1638 také nové úpravy obytných křídel. které navrhl Giuseppe Mattei. Po delší stavební odmlce, při které docházelo jen k drobnějším změnám, nastala zásadní proměna Hradu až krátce po pol. 18. stol., kdy došlo k sjednocující přestavbě Niccola Paccassiho, která již přinesla dnešní vzhled. Nově byla tehdy pojata do jednotné koncepce i budova Ústavu šlechtičen (čp. 2). Znovu stavebním ruchem ožil Pražský hrad po vzniku republiky, kdy se stal sídlem prvního presidenta nově se konstituovaného Československa. Tzv. nový královský palác (byt T. G. Masaryka) se totiž začal upravovat nedlouho po válce. Vypracování projektu pro úpravy kanceláří ministerstva na byt prezidenta byl v r. 1920 pověřen Jan Kotěra, ale v r. 1921 T. G. Masaryk příkaz zrušil a k spolupráci přizval Josipa Plečnika. Ten navázal na Kotěrovo členění bytu a řazení jednotlivých místností. Soukromý byt ponechal ve dvoutraktovém již. a středním křídle. V lednu 1922 Masaryk Plečnikův návrh schválil a řízením prací byl pověřen hradní stav. Karel Fiala. Na výběru nábytku z hradního inventáře se podílela A. Masaryková a při tvorbě nového nábytku pomáhal Plečnikův žák F. Oktávec. V r. 1930 se podle návrhu Otto Rothmayera změnilo využití jednotlivých místností bytu. Projekt vjezdu a schodiště k bytu pochází z r. 1923, autorem prováděcích plánů byl O. Rothmayer. Mezi II. a III. nádvořím byl zbudován podjezd, uzavřený na obou stranách dvoukřídlými železnými vraty. Z podjezdu (prostor zakrývá nově klenutý strop se střešními okny) vede nástup na nové schodiště s výtahem ve střední ose. Plečnik k realizaci využil vzájemného kontrastu červených, bíle spárovaných cihel a šedého kamene. Kabina výtahu na oválném půdorysu byla vyrobena z teakového dřeva. Soukromá část bytu ve 2. p. končila v ose sev. příčného křídla, oddělujícího II. a III. nádvoří. Zde se půdorys bytu dotýká románské části Hradu a chodba se zde rozšiřuje. Do tohoto rozšiřujícího se úseku, na styku dvou hradních křídel, umístil Plečnik zimní zahradu s impluviem (1923-24). Otevřený prostor je oddělen od chodeb kamennými lavicemi a dvěam porcelánovými vázami. Žulová mísa byla osazena v r. 1924. Přilehlý členitý prostor tzv. Harfový (Zlatý) sál (1924) doplnil Plečnik novými masivními dveřmi s jemně řezanými detaily a zlacenými alegorickými postavami v nápraží. Do okenních špalet vložil jednoduché dřevěné lavice. Zlaté stěny síně doplnil bílým stropem. Uprostřed sálu umístil harfu. Ostatní zařízení pocházelo z hradního inventáře. Stáří prostoru Bílé věže tzv. Erbovní síně (1923-24), s výzdobou z doby Rudolfa II., zdůraznil Plečnik zabudováním monumentálního stolu do středu prostoru. Doplnil věž o zemské znaky a nová mnohoramenná konsolová osvětlovací tělesa. Další místnosti někdejšího presidentského bytu v již. křídle Hradu zabíraly prostory od schodiště vedoucího na III. nádvoří ke vstupu pod balkonem až do již. výběžku. Byly navzájem propojeny, ke komunikaci sloužila i paralelní chodba. Nejblíže schodišti byla Masarykova pracovna Knihovna (1923-28). Plečnik ji upravil ze dvou místností a sjednotil policemi z mahagonového dřeva, které prostupovaly v celé výšce všechny čtyři stěny. V r. 1924 navrhl O. Rothmayer podle Plečnikových plánů fontánu (osazena 1926). V r. 1936 byl jmenován hradním architektem Pavel Janák. Před válkou se spolu s O. Rothmayerem zabýval adaptacemi prostoru v 1. p. královského paláce. Po smrti P. Janáka se stal neoficiálním hradním architektem Jaroslav Fragner, jehož nejvýraznějším zásahem byla rekonstrukce středního traktu mezi II. a III. nádvořím v l. 1956, 1957 a 1960-67. Po revoluci, v roce 1992, za Václava Havla, navázal na tradici masarykovského hradního architekta Bořek Šípek.