Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně je situována v chráněné krajinné oblasti Hrubý Jeseník, na toku řeky Divoká Desná. Lokalita byla vybrána pro umístění výkonné přečerpávací elektrárny již v roce 1965 a první projekt pochází z roku 1967. K samotné výstavbě vodního díla se přistoupilo až v květnu 1978 budováním podzemních objektů, inženýrských sítí a násypem horní nádrže. Počátkem osmdesátých let však došlo k útlumu stavby. Pokrok technologií elektrárenských zařízení vzbudil pochybnosti o vhodnosti zvoleného ústrojí a tak proběhla modernizace projektu. Teprve v roce 1987 se stavba znovu rozjela naplno. Havárie při spouštění zkušebního provozu však oddálila dokončení až do roku 1996. Elektrárna pracuje na principu střídání čerpadlového a turbínového režimu, což umožňuje přeměnu nadbytečné elektrické energie v zásobovací síti ve špičkovou. Skládá se ze dvou nádrží, které jsou propojeny pomocí dvou podzemních přivaděčů o délce 1500 metrů, elektrárny a transformátorů skrytých pod zemí. Oválná horní nádrž elektrárny vytvořená výlomem a násypem obvodové hráze na zarovnaném vrcholku masivu Mravenečníku ve výšce 1350 m n. m. s délkou 750 metrů a šířkou 280 metrů pojme 2 720 000 m3 vody. Odtud proudí voda přivaděčem v délce 1,5 km překonávajícím výšku 510 metrů na turbínu a opačným směrem je čerpána týmž soustrojím zpět do horní nádrže. Hráze horní i dolní nádrže jsou sypané kamenité zatěsněné izolační vrstvou z asfaltového betonu. Koruna obou hrází má na návodní straně umístěn vlnolam se zábradlím. Dolní nádrž na Divoké Desné má rozlohu 18 hektarů o celkovém objemu 3 405 000 m3, vodu zadržuje hráz dlouhá 306 metrů, vysoká 58 metrů. Všechny provozní jednotky přečerpávací vodní elektrárny jsou situovány do podzemí hory. V podzemní padesát metrů vysoké kaverně v nitru skály jsou umístěny dvě přečerpávací jednotky a pomocná zařízení strojně hydraulická a elektrotechnická, potřebná pro provoz soustrojí. Elektrárnu pohánějí dvě reverzní šestisettunové Francisovy turbíny o výkonu 2 fi 325 MW vyrobené v ČKD Blansko, vysoké dvacet čtyři metrů. Hlavní elektrotechnická zařízení jsou soustředěna v komoře transformátorů. Vertikální turbínová kaverna i komora transformátorů jsou zabezpečeny kombinací ocelových sítí se stříkaným betonem a systémem předpjatých lanových kotev. Z podzemí je elektrický proud odváděn kabelovými vodiči o napětí 400 kV a odtud venkovním vedením délky 52 km do rozvodny v Krasíkově. Horní nádrž je spojena s podzemní elektrárnou dvěma přivaděči a s dolní nádrží je elektrárna spojena dvěma odpadními tunely, dlouhými 354 a 390 m. Provozním centrem elektrárny je správní budova o jednom podzemním a čtyřech nadzemních podlažích s řídicím centrem elektrárny. V dalších podlažích se nacházejí kanceláře, zasedací místnost, jídelna, sociální zařízení, archiv, ubytovna, ošetřovna atp. Generálním projektantem stavby byla firma Aquatis, transformátory dodala Škoda Plzeň, stavbu prováděl Ingstav Opava a další technologie dodaly také ČKD Blansko, Subterra a.s., Energovod a Hutní montáže Ostrava.