Původně dvoupodlažní budova soukenické manufaktury, vystavěná v letech 1838–1839, byla v roce 1880 zvýšena o jedno nadzemní podlaží. Podélná stavba (na půdorysu cca 45 x 14 m) z cihelného zdiva, krytá sedlovou střechou. Krov je dřevěný, krytý původně břidlicí, dnes betonovými taškami. Fasády jsou omítané. Jednotlivá průčelí propojují horizontály patrových říms. Západní podélná a jižní štítová strana je dále členěna v úrovni přízemí slepými arkádami a ve vyšších podlažích lizénovými rámy. Uliční průčelí (podélná západní strana) dotváří dvojice mělkých rizalitů (v jižním je situován hlavní vstup). Okenní otvory jsou zaklenuté, okna obdélná v dřevěných rámech z doby rekonstrukce uskutečněné v 90. letech 20. století. Pravidelný rytmus okenních os je narušen rozšířením oken v rizalitech v úrovni 2. nadzemního podlaží o dvě boční křídla. Na jižní štítové straně, orientované k zahradě, je ve 2. nadzemním podlaží předsazena dřevěná veranda navazující na soukromé prostory bývalého bytu majitelů (původně přístupná také kovovým venkovním schodištěm). Při jižním nároží východní podélné strany přiléhá k původní tovární budově kolmé křídlo o třech nadzemních podlažích. V přízemí se nacházel byt domovníka, v patře přádelna. Budova byla dvakrát významně upravena. Nejprve byla ve 2. polovině 20. století snesena původní sedlová střecha a nahrazena střechou plochou, na fasádu aplikovány břízolitové omítky atd. Tyto druhotné úpravy byly při rekonstrukci v 90. letech 20. století odstraněny, budova zvýšena na dnešní tři podlaží a zakryta sedlovými střechami. Zároveň bylo členění fasád přizpůsobeno původní tovární budově uplatněním obdobného typu oken a protažením patrových říms. Při severovýchodním nároží původní tovární budovy byl přistavěn nákladní výtah. Při severní štítové straně navazuje na původní tovární budovu bývalá strojovna parního stroje a při severovýchodním nároží přístřešek vestavěný mezi původní tovární budovu, pomocný objekt přiléhající ke kotelně na východní straně a halu tkalcovny z roku 1882.