Centrem zdejší památkové zóny je nevelká trojúhelná náves vymezená skupinou většinou velkých selských dvorů, v jejímž středu stojí návesní kaple. Návsí procházejí dvě cesty, jedna vedoucí přibližně ve směru SZ – JV na trase Malesice – Plzeň, a druhá vedoucí JZ směrem (k řece Mži) a dále SV směrem též na Plzeň, resp. Košutku. Zástavba lemující návesní prostor a také cesty vycházející z jádra je ponejvíce přízemní, někdy patrová. V čele jednotlivých dvorů stojí domy vysazené ve štítové orientaci, v hloubce statků leží stodoly. Zástavba ležící při silnici na Plzeň, resp. Kalikovský mlýn, je charakteristická založením budov (vesměs přízemních) v okapové orientaci, a to především podél severní strany cesty. Značná část historického domovního fondu pochází již z období 30. let 19. století, jak to dokládají nejen samotné dochované stavební konstrukce, ale i mapa stabilního katastru, která budovy v převažující míře klasifikovala jako nespalné. Spalné (bezesporu roubené) byly ke stejnému datu především stodoly ležící v hloubce dvorů a některé menší objekty jako byly budovy domkářů a chalupníků. Přestože lidový klasicismus 1. poloviny 19. století neovlivnil tvář obce natolik, jako se tomu stalo např. v Koterově, Božkově nebo Černicích, je zdejší forma lidového domu poplatná době vzniku. Zatímco roubené stavby byly v následujícím období (především 2. polovina 19. století) postupně nahrazené zděnými objekty, starší zděné konstrukce přežívaly a v mnoha případech se uchovaly až do počátku 21. století. Neblaze do dějin obce zasáhl nálet, provedený britským bombardovacím svazem na Škodovy závody v květnu 1943. Bomby určené zbrojovce Škoda místo na továrnu dopadly na Radčice a okolí. Velmi těžce bylo poškozeno, případně zcela zničeno také množství budov v centru obce. Přes tyto veškeré neblahé události je zdejší historický domovní fond natolik cenný, že je předmětem plošné ochrany. Ta se vztahuje také na urbanistickou strukturu jádra, která je bezesporu ještě středověkého původu.