Při rozsáhlém požáru města v srpnu 1862 shořela barokní radnice z r. 1749 včetně městského archivu. Tehdejší starosta města Vincenc Mastný pojal přípravu na novostavbu radnice velkolepým stylem. Vedle sídla samosprávy měla sloužit jako řemeslnická škola a divadelní sál. Kvůli rozšíření budovy vykoupil Mastný z vlastních prostředků sousedící dům čp. 6, po kterém získala novostavba nové popisné číslo. Někdy mezi lety 1863-1864 požádalo vedení města o zpracování projektu Josefa Pruvota, ředitele stavební kanceláře knížete Kamila Rohana, kterému patřilo lomnické panství. Rozšířením o sousední parcelu se změnilo původní hloubkové členění budovy, odrážející ještě starší parcelaci. Dům získal podélnou orientaci a průčelí se rozšířilo z předchozích 3 os na 7. V přízemí budovy později sídlily zdejší peněžní instituce. Stavbě dominovala stejně jako předtím hodinová věž s korouhví. V roce 1903 byla budova přestavěna asi podle plánů lomnického stavitele Jaroslava Hrubého, který původně jednoduchou neogotickou fasádu výrazně ozdobil o další neogotické tvarosloví štítů, pilastrů a malovaných erbů. Budova prošla několika fázemi zásadních oprav v 50. a 70. a 90. letech 20. století. Poslední kompletní obnova radnice byla dokončena v r. 2010.