radnice

Katalogové číslo

1000145794

Kraj

Jihočeský kraj

Okres

Prachatice

Obec

Lhenice

Část obce

Lhenice

Katastrální uzemí

Lhenice

Adresa

• Lhenice, Náměstí č.p. 125

Typ

radnice

Kategorie

objekt

Anotace

Hodnotná budova radnice vystavěná v letech 1811 – 1814 v barokním stylu. Obdélný patrový dům s krátkým bočním křídlem a zadním rizalitem, s mansardovou sedlovou střechou do zdobných štítů a sedlovou střechou s námětky u bočního křídla na JV straně.

Dějiny

Historie: Budova staré radnice byla vystavěna v létech 1811 – 1814. V jejích prostorách se rozhodovalo o všech počinech obce. Zde zasedlo první lhenické zastupitelstvo s prvním starostou Františkem Praunhoferem (1848 – 1859), kdy Lhenice se v roce 1848 staly svobodnými a počaly zvolenými zastupiteli spravovat své věci veřejné, stejně tak, jako i těmi všemi dalšími „radními“ následujícími. Ve všech zlomových dobách stávala se centrem historického dění. Z jejích oken např. byla 28.10.1918 vyhlášena existence Československé republiky na základě došlých telegramů, kdy z jejích zdí byly strženy výsostné znaky rakousko – uherského mocnářství, právě tak, jako i 5.5.1945 ze stejného místa zaznělo prohlášení ke lhenickým občanům v městysi ustanoveného národního výboru. V jejích zdech byli přijati 9.5.1945 i zástupci osvoboditelské americké armády (z 26.divize), aby zde byli pohoštěni a provedli pamětní zápis. Po roce (5.5.1946) byla do jejího průčelí slavnostně vsazena pamětní deska, připomínající osvobození Lhenic americkou armádou a její pobyt ve Lhenicích. Deska však byla zanedlouho novým poválečným komunistickým režimem sejmuta, aby se na stejné místo navrátila neporušena po sametové revoluci (17.11.1989) při slavnosti osvobození dne 1.5.1990. Při další takové slavnosti osvobození dne 5.5.2005 k ní přibyla deska další, která by připomínala neblahou válečnou leteckou událost (sestřelení amerického bombardéru 22.2.1944), jeho posádku a persekvované naše občany s ní spojených. Po válce a v době budování socialismu se radnice stala úředním místem MNV (místního národního výboru – v poschodí) a to až do roku 1975, kdy se jeho úřadovny přestěhovaly do bývalé rekonstruované školní budovy, stejně tak, jako i poštovní úřad, který v radničním domě (v přízemí) měl své sídlo od roku 1923, kam se přestěhoval „ze zámku“. Na radnici (též v přízemí) býval i byt domovníka a obecního policajta pana Tomáše Šímy, byla zde i obecní šatlava. V uvolněných prostorách radnice (v roce 1979) našla místo působiště místní knihovna (v poschodí), též i spolková místnost místního sboru dobrovolných hasičů (též v poschodí), jakož i klub pro důchodce (v přízemí). Po roce 1990 zde našly útočiště i malé obchůdky (též v přízemí).

Historický vývoj

Budova staré radnice byla vystavena v létech 1811 – 1814. V budově byl kromě úřadovny i byt domovníka, obecního policajta a šatlava. V první polovině 20. století došlo v dispozici budovy k některým stavebním úpravám, která však zachovala původní stavební rozvrh. V srpnu 1979 se z radnice odstěhoval městský úřad a pošta, v roce 1979 v ní byla zřízena knihovna. V jednotlivých prostorách byly otevřeny krámky, prostora pro důchodce a klubovna hasičů. Původně bohatě řešené architektonické prvky barokní fasády radnice byly ve 20. století částečně odstraněny, při rekonstrukci v roce 2008 byly podle dochované dokumentace opět doplněny. Při této stavební akci byly též osazeny repliky původních šestitabulkových oken a zřízeno ústřední vytápění na plyn. Práce byly dokončeny dne 29.10.2008.

Popis

Budova staré radnice byla postavena na jižní straně náměstí v historickém středu městyse, jejíž vstupní průčelí je obráceno částečně do náměstí a částečně do ulice Na Běličce. Založena byla v dosti skloněném terénu se spádem k východu, jejíž výškový rozdíl je u hlavního vstupního průčelí vyrovnán tarasem se schodištěm se sedmi stupni, složenými z tesaných kamenných kvádrů. Jedná se o historický, obdélný patrový dům s krátkým bočním křídlem a zadním rizalitem, částečně podsklepený, s mansardovou sedlovou střechou do zdobných štítů a sedlovou střechou s námětky u bočního křídla na jihovýchodní straně. Střechy jsou položeny krytinou z bobrovek na šupinu (husté laťování) a prostupují je dvě komínová tělesa z režných pálených cihel, zakrytá předsazenými komínovými deskami. Osazeny jsou dešťové žlaby se svody z pozinkovaného plechu. Původně bohatě řešené architektonické prvky barokní fasády radnice byly ve 20. století částečně odstraněny, při rekonstrukci v roce 2008 byly opět podle dochované dokumentace doplněny. Všechna nároží hlavní budovy i křídla jsou založena na velkých, částečně předstupujících balvanech, na severovýchodní straně křídla je obrovský plochý kámen viditelný i pod průběhem zdi.

Pravidelně obdélný půdorys hlavní části budovy je na jihovýchodní straně odsazen a osa pokračujícího užšího bočního křídla je mírně přetočena k jihu. Hlavní okapově orientované průčelí, obrácené k severovýchodu do ulice Na Bělidle, je pětiosé se vstupem v ose hlavní části budovy. Fasáda bez soklu je hladká, opatřená okrovým nátěrem, architektonické prvky jsou bílé. U hlavní budovy je průčelí vertikálně členěno pouze v barvě omítky zdůrazněnými nárožními lizénami, levé nároží je přitom silně okoseno, u bočního křídla je průčelí jednoduché, bez členění. Horizontální členění hlavní budovy pak zajišťuje jednoduše profilovaná kordónová římsa a silně předsazená fabionová římsa korunní s oblounem ve spodní části, u bočního křídla tento obloun v korunní římse chybí. Okna jsou dřevěná špaletová, dvoukřídlá, ven a dovnitř otvíravá, členěná do šesti tabulek. Původní šestitabulková okna byla kolem poloviny 20. století nahrazena okny tvaru T, v roce 2008 při opravě fasády byly podle dochované dokumentace vyrobeny a osazeny repliky oken původních. Okna jsou doplněna profilovanými šambránami s klenákem ve vrcholu, opřenými o parapetní římsu s oválným oblounem. Průčelí křídla je jednoduché, hladké, bez otvorů a architektonických prvků. Z plochy na levé straně vystupuje pouze železná kleština statického stažení objektu. V patře hlavní budovy mezi třetím a čtvrtým oknem zleva jsou osazeny nad sebou dvě pamětní desky z černého kamene s poděkováním americké armádě za osvobození ve 2. světové válce a na památku perzekuovaným občanům za pomoc posádce sestřeleného letadla – tyto desky nejsou památkově chráněné. Vstup do budovy zajišťuje široký portál s ostěním s obvodovou linkou a prostými bočními římsičkami, jež je zaklenut stlačeným obloukem s vrcholovým klenákem. Práh portálu je kamenný tesaný s předním oblounkem. Uzavřen je dřevěnými dvoukřídlovými rámovými výplňovými, dovnitř otvíravými vraty se slunečními motivy. Vrata jsou opatřena tmavě hnědým krycím nátěrem, sluneční paprsky jsou bílé. Zadní jihozápadní průčelí je šestiosé, v patře jsou dvě okna z leva slepá. Ze středu budovy vystupuje mělký vstupní rizalit, za nímž je umístěna chodba a schodiště do patra. Průčelí po architektonické stránce kopíruje průčelí přední se stejným vertikálním i horizontálním členěním. Okna jsou zde dvou velikostí, větší se opakují jako u hlavního průčelí, navíc zde přidaná okny malá, jednotabulková, která jsou architektonicky pojednána jako okna větší. Okno v rizalitu je osazeno v nižší úrovni, podle konstrukce vnitřního schodiště. V dolní části rizalitu se nachází vstup, uzavřený novodobým dveřním, pravým, dovnitř otvíravým křídlem, který je proveden ve stylu předních vrat. Průčelí bočního křídla je prosté, bez okenních otvorů a architektonických prvků, při pravé straně patra je viditelná železná kleština statického stažení. Při levé straně v přízemí je prolomen vstup do interiéru přízemí, který je umístěn pod úrovní přilehlého terénu a je přístupný po schodišti. Vstup je segmentově zaklenutý a uzavřený dvoukřídlovými, dovnitř otvíravými svlakovými dveřmi. Společně se schodištěm je zakryt novodobou sedlovou stříškou, zakrytou jednoduše bobrovkami, vynesenou dřevěnou vzpěrnou konstrukcí, připevněnou ke zdivu průčelí. Vnější okraj stříšky a její styk se zdí je kryt klempířskou lištou z pozinkovaného plechu. Jihovýchodní průčelí hlavní budovy je z větší části zakryto bočním křídlem, uplatňuje se pouze vpravo jednou okenní osou a horní částí štítu. Okna jsou stejné konstrukce jako u hlavního průčelí. Štít, vypínající se nad korunní římsou, krytou pálenými taškami bobrovkami, je lichoběžníkového tvaru s konkávně a konvexně vykrajovaným okrajem s krátkými vodorovnými úseky v dolních okrajích, osazených replikami keramických váz klasicistního typu. Štít je zakončen profilovanou římsou, též zakrytou taškami bobrovkami. Nad ním štít vrcholí polokruhovým nástavcem s krátkými bočními vodorovnými úseky, na nichž jsou též, stejně jako ve vrcholu nástavce, osazeny klasicistní keramické vázy. Horní hrana štítu a nástavce je kryta bobrovkami. Jihovýchodní průčelí křídla, otevřené do nejnižšího bodu skloněného terénu, je prosté, hladké, dvouosé, okna v patře jsou obvyklé velikosti a úpravy, okna v přízemí jsou malého typu. Pod okny v patře se nacházejí dvě kleštiny. Průčelí bez římsy plynule přechází do trojúhelného štítu mírně vyvýšeného nad rovinu střechy, jehož strany jsou zalomeny náběhy v krovu. Horní plocha štítu je kryta bobrovkami, do vrcholu je vsazena čučka. Severozápadní průčelí je nejvíce otevřeno do náměstí, před ním je postavena socha svatého Václava (památkově chráněn jako samostatná památka). Průčelí má v důsledku velkého spádu terénu nestejnou výšku (vlevo je nejvyšší). Je tříosé, omítka a architektonické pojednání je stejné jako u ostatních průčelí, stejně tak i okenní otvory. Nad bobrovkami chráněnou korunní římsou se vypíná štít stejného tvaru jako na jihovýchodní straně hlavní budovy, zde však zdobně velkoryseji pojednán. Lichoběžníkový štít je ve středu prolomen svisle oválným okénkem bez výplně, zdůrazněným šambránou a klenákem ve vrcholu. Okraj štítu, i nad římsou ukončující polokruhový nástavec včetně krátkých vodorovných úseků po stranách štítu i nástavce, jsou lemovány plastickým štukovým rámem, který v dolní části přechází do volut. Krátké vodorovné úseky jsou podepřeny dvojicemi sloupků a osazeny zdobnými keramickými klasicistními vázami, váza ve vrcholu je od ostatních odlišná. Ve středu štítového nástavce je vynechána nika završená konchou, dosedající na oběžnou římsičku. Nad nikou je ve štuku vyvedena datace A 1814.

Popis památkové hodnoty

Radnice čp. 125 ve Lhenicích představuje hodnotný objekt ze samého počátku 19. století, který si i přes drobné stavební úpravy v průběhu 20. století dochoval původní architektonický výraz a charakter. Svým umístěním se výrazně pohledově uplatňuje v historické části města v dolní části náměstí a má podstatný význam v urbanistické skladbě města. Dokumentuje vývoj tohoto typu městských veřejných staveb. Velmi cenné je dochování architektonicky, řemeslně a esteticky dobře zpracovaných fasád jednotlivých průčelí, pojednaných v barokním stylu, jejichž některé lidové prvky dokládají průnik vesnických architektonických prvků do maloměstského prostředí. Velmi hodnotný je klenutý sklep se zasypanými podzemními chodbičkami, dochovaná původní stropní konstrukce z povalů a řemeslně dobře vypracovaná konstrukce krovu barokního typu se dvěma vaznicemi nad sebou. Svým umístěním, charakterem, památkovou hodnotou a historickou podstatou odpovídá pojetí kulturní památky podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) a § 42 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.