Na břehu přírodního koupaliště Poděbrady u Olomouce vznikla v letech 1958-1965 rekreační oblast s restauračním zařízením. Rekreační objekt navrhla skupina olomouckých architektů Karel Typovský, Ladislav Pospíšil a Miloš Suchánek. Dvoupodlažní objekt citlivě přizpůsobili charakteru krajiny a danému terénu, kdy je směrem k příchozí komunikaci přízemní a k hladině jezera se navíc otevírá objem suterénu. Jednoduchý kubus s pásovými okny zastřešili pultovou střechou, která v ostrém zlomu přechází do rozměrného, v opačném směru se zvedajícího přístřešku na subtilních sloupcích, tvořeném průsvitným vlnitým laminátem, překrývajícím dlážděnou terasu k letnímu posezení s výhledem na jezero. Suterén sloužící jako loděnice měl dvoukřídlá vrata a okenní stěnu tvořenou plochými sloupky z pohledového betonu. Na úroveň terasy a průběžného balkonu lze vystoupat dvojicí schodišť (jedním kolmým a jedním vodorovným k hraně vodní plochy). Při jihovýchodní fasádě se nalézá sociální zařízení a převlékárny. V interiéru nalezneme luxferové zástěny a šachovnicové podlahy. Nároží je pojednáno v lomovém kameni a slouží snad jako optické a statické vyvážení asymetricky budované stavby. Západní fasáda přivrácená k vodní ploše je seříznuta výrazně šikmým stropem a otevřena trojicí nízkých, širokých oken. Obdobné horizontální členění, odpovídající funkci okenních otvorů jako výdejen občerstvení, nalezneme také na ostatních fasádách. Na jižní straně se opakuje motiv betonových slunolamů kryjících sklobetonovou výplň. Objekt zaznamenal některé změny v konstrukčních detailech. Vzhledem k dané situaci ČSSR konce padesátých let se jednalo o časově velmi ranou odezvu na aktuální podněty zahraniční architektonické tvorby a do jisté míry rovněž o navázání na domácí tvorbu meziválečnou. Architektura je invenčně pojatá, nepodléhá obecně proklamované typizaci. Silná modernistická linie s posílením organicky cítěné hmoty a materiálu. Kompozičně odvážná, ale vyvážená architektura ctící svým horizontálním rozvrhem přírodní podmínky s rozlehlými vodními plochami. Jedná se o jednu z nejlepších realizací autora, jehož stěžejní dílo spadá do 60. let 20. století.