Bývalá energetická ústředna č. III byla součástí rozlehlého areálu Žofinské huti a koksovny Karolina, jejichž poslední stavby zanikly v 80. letech 20. století. Z celého komplexu zůstala zachována pouze energetická ústředna a sousední elektrárna koksovny Karolina. Koncept velkoprostorové haly s ocelovou příhradovou konstrukcí v moderním reprezentativním tvarosloví, uplatněný v případě energetické ústředny č. III, byl v horních a hutních podnicích ostravské aglomerace uplatněn vícekrát, zde jde o příklad poměrně rané datace a ojedinělého uspořádání hal v dvoulodí. Oproti projektu byla v první fázi realizována pouze jedna z hal a druhá byla vybudována zřejmě až ve 20. letech 20. století. Dvoulodní halová stavba byla vystavěna na přibližně čtvercovém půdorysu na betonovém základu a je krytá segmentovou střechou s hřebenovými světlíky. Nosná ocelová příhradová konstrukce je na plášti doplněna cihelnou vyzdívkou a velkoformátovými průmyslovými okny, ve štítech půlkruhově uzavřenými. Severní průčelí je členěno trojicí mělkých rizalitů (dominantní středový, dva menší postranní), završených půlkruhově uzavřenými štíty. Rizalit na jižní straně ve zjednodušených formách a konstrukci byl dodatečným řešením. Dvojhalí je přístupné z exteriéru ze všech směrů kovovými vraty. Monumentální interiér dvojhalí s otevřeným průhledem do síťoví střešní konstrukce je členěn řadou středových příhradových sloupů. Na západní straně severní haly je zachován fragment původního velínu – vyvýšená galerie nesená kovovými sloupy s jedním z původní dvojice schodišť, umístěných symetricky po stranách velínu. Druhé rameno bylo nahrazeno vestavbou výtahu. V roce 2014 byla dokončena konverze objektu podle projektu arch. Josefa Pleskota na tzv. městskou halu jako součást tzv. Trojhalí. Rekonstrukce dlouhodobě nevyužívané stavby rehabilitovala celkový architektonický koncept, reprezentativní pojetí fasády, monumentální interiér a vytvořila otevřený a jednotný univerzální prostor. Interiér byl prosvětlen pásy oken, nahrazujících část střešních segmentů, podlaha byla vyrovnána (a opatřena betonovou stěrkou) a do severní haly byla vložena rampa svažující se do 1. podzemního podlaží, kde je umístěno zázemí a propojení se sousední halou elektrárny koksovny Karolina.