Fylitová série v severním okolí Zlatého Kopce obsahuje několik poloh skarnů a metabazických hornin, na něž je vázáno zrudnění s kasiteritem, magnetitem a sulfidy Fe, Zn a Cu, které bylo předmětem těžby minimálně od poloviny 16. století. Hlavní doly na české straně se soustřeďovaly do zhruba VZ pruhu o délce téměř 1,5 km a šířce kolem 400 m, jehož jižní hranici tvoří silnice procházející Zlatým Kopcem a severní hranici státní hranice se SRN. Ložisko však pokračuje i za hranici, kde bylo rovněž předmětem těžby, některá důlní díla pravděpodobně i hranici překračovala. Tato oblast se odpradávna nazývala Kaff (tento název se dosud objevuje v pojmenování kóty 923 Kaffenberg ležící těsně za státní hranicí). Skarny zde tvoří ploše upadající čočky o mocnosti až 15 m, popř. i víc, které jsou navíc protínány strmými křemennými žilami s obsahem kasiteritu, vzácně i žilami s fluoritem a barytem a obsahem rud stříbra. Kasiterit se ale vyskytuje spolu se sulfidy a magnetitem i ve skarnech samotných a byl hlavní ekonomickou složkou, na niž se od nejstarších dob soustředil zájem těžařů, obsah cínu v rudnině dosahoval až 4 %. Teprve v polovině 19. století začala být věnována pozornost i sfaleritu, jehož využití bylo do té doby neznámé, a byl proto odhazován na haldy. Sfalerit tvoří na ložisku lité polohy o mocnosti až 1,5 metru, popř. je promíšen s magnetitem a sulfidy Fe a Cu (pyritem, pyrhotinem, arzenopyritem, chalkopyritem aj.). Specifikem zrudnění je i zastoupení minerálů s obsahem bóru (ludwigitu, hulsitu aj.). Důl Johannes (Jan) tvoří několik hlavních důlních děl ústících na povrch. Jednoznačně identifikovaná je štola Johannes. Štola je pod stejným jménem znázorněna na všech důlních mapách a také v evidenci Starých důlních děl v Geofondu (č. klíče 4905) (alternativně je také uveden název štola A). Dalším hlavním důlním dílem je jáma vzdálená vzdušnou čarou asi 110 m SZ od ústí štoly Johannes (č. klíče 27 640 dle Geofondu) a jáma označená v Geofondu jako jáma Johannes (č. klíče 14199). Štola Johannes je ražena SSZ směrem (cca 342°). V současnosti je ústí štoly zavaleno v plném profilu. Předpokládaný profil štoly je 1 x 1,9 m. První odbočka ze štoly byla zaražena ve vzdálenosti cca 60 m od ústí štoly a to v původním směru prvního úseku štoly (0-60 m). Hlavní chodba štoly je na křížení s touto chodbou pootočena SZ směrem (300°) a po zhruba 7 m (tj. 67 m od ústí štoly) se stáčí do původního směru (342°). Hlavní chodba štoly Johannes v tomto místě obchází dvě jámy ústící na povrch, které jsou naznačeny ve staré důlní mapě (Wüstenschacht – Jan na poušti a Versuchenschacht – Průzkumná jáma). V oblasti tohoto křížení štola vchází do skarnové polohy. Dalších cca 24 m (úsek 67 – 91 m od ústí štoly) prochází hlavní chodba štoly kolem starých dobývek – ve vzdálenosti cca 79 m od ústí je směrem do těchto starých dobývek hnaná odbočka označovaná na staré důlní mapě jako alte Wasserlauf – staré vodotěžné patro. Na důlní mapě Strnada (z r. 1973) jsou tyto dobývky schematicky znázorněny nad úrovní štoly Johannes. Ve vzdálenosti 134 m od ústí protíná štola Johannes chodbu přibližně východo – západního směru označenou ve staré důlní mapě jako Silbergang – Stříbrná žíla. Na západním boku štoly je v místě křížení se slednou chodbou po stříbrné žíle (Silbergang) naznačeno v schematické důlní mapě Strnada i ve staré důlní mapě Siefloha z r. 1891 hloubení pod úroveň štoly. Trasa štoly je od tohoto místa identická se slednou chodbou a pokračuje směrem na západ, ve vzdálenosti cca 139 m se stáčí k JZ a stává se dovrchní pod úhlem cca 15° a ve vzdálenosti cca 159 m je zaústěna do hlavní komory o rozměrech cca 60 x 25 x 8 – 10 m (v), jejíž dno se nachází nad úrovní štoly (+ 6 m). Situace v bezprostřední blízkosti ústí štoly není zcela zřejmá, vstup je tvořen technicky ne příliš zdařilým portálem o rozměrech 0,7 x 1,4 m, tedy o rozměrech o dost menších než je uváděný profil štoly. Portál štoly je kamenný, částečně zavalený sutí. Ve vzdálenosti cca 2 m od ústí štoly je štola zavalena na plný profil. Zával má neznámou délku. Ze štoly je patrný výtok důlních vod v odhadovaném množství cca 0,6 l/s. Výtok důlních vod je zatrubněn a na povrch vypuštěn ve vzdálenosti cca 15 m od ústí štoly. Jáma Johannes (ev.č. Gf 14199). Jáma se nachází cca 150 m severozápadně od ústí štoly Johannes. Je zajištěna mříží uloženou v betonovém límci položeném po obvodu jámy. Na povrchu trychtýřovitě rozšířené ústí obdélníkového průřezu má rozměry cca 2 x 3,5 m. Původní profil nelze změřit, lze odhadnout rozměry cca 1,5 x 2,5 m. Do původního profilu se trychtýřovité rozšíření na povrchu zužuje v hloubce cca 4 m pod povrchem. Označení jámy tak, jak je provedeno v evidenci Geofondu je nesprávně. Podle důlních map z 19. století (Schreiber, Seifloh) se jáma, která ústí přímo do stropu komory jmenuje „Wetter oder Zieh Schacht“ (Větrná nebo Těžná jáma). Stejnou polohu (tj. přímo nad stropem hlavní komory) má tato jáma také v mapě Strnada – Tichého z r. 1973, kde je označena jako K1. Jáma byla prozkoumána na začátku 90. let speleology a bylo potvrzeno její zaústění do komory. Dle mapy je jáma hluboká 28 m a ústí do stropu hlavní komory, která je v místě ústí jámy vysoká cca 10 m. Celková hloubka až na dno komory je tedy 38 m. Jáma č. 1 (ev.č. Gf 28554). Jáma se nachází cca 110 m severozápadně od ústí štoly Johannes, v prostoru mezi jámou Johannes (správně „Wetter oder Zieh“) a ústím štoly. Jedná se o jámu obdélníkového průřezu, na povrchu rozšířenou do trychtýře o rozměrech cca 6,5 x 4,5 m, postupně se zužující do původního profilu cca 1,5 x 3,5 m a to přibližně v hloubce cca 5 m pod hranami trychtýře. Stěny trychtýře jsou tvořeny hlinito - kamennou sutí a jsou porostlé travou a náletovými dřevinami. Profil trychtýře je částečně vyplněn a zaházen uschlými stromy a větvemi. Jáma je zajištěna ohrazením, pravděpodobně vede do oblasti označované v mapě Seifloha jako Alte Bau auf Zinnerze – dobývky po těžbě cínových rud směrem k jámě Gottlob, která se nachází asi 420 m SZ od ústí štoly Johannes. Pod úrovní štolového patra je v SZ části sestup do dobývky o rozměrech cca 20 x 8 x 8m. Viktoria Schacht (č. klíče 14051) je jáma, která je vyznačena bez důlních chodeb v mapě Seinfloha (1891) i v mapě Strnada (1973). Se štolou Johannes není propojena nebo propojení nebylo průchozí skrze staré dobývky, které jsou v oblasti mezi jámou a štolou naznačeny v mapě. V současnosti je ústí na povrchu tvořeno trychtýřovitou propadlinou. Pferdeschacht (Koňská jáma) (č. klíče 14048) je jáma, která není zakreslena na mapě Strnada – Tichého. Na mapě Seifloha z r. 1891 je zakreslena SV od hlavní komory ve vzdálenosti asi 20 m tj. cca 32,5 m od Wetter Schacht. S hlavní komorou je spojena rozvětvenou hlavní chodbou. Jáma je už v této mapě označena jako zabořená (zu Bruch). Na povrchu je v současnosti viditelná jako trychtýřovitá propadlina o hloubce cca 3,5 m. Gottlobschacht (č. klíče14200) je jáma dosti vzdálená od hlavní komory dolu Johannes. Leží ve vzdálenosti cca 58 m od Wetterschacht (j. Johannes). V mapě Seifloha není naznačeno přímé spojení s dolem Johannes, avšak mezi hlavní komorou Johannese a š. Gottlob je oblast nazvaná jako Alte Baue auf Zinnerze (staré dobývky na cínovou rudu), je tedy možné, že dobývky byly v minulosti napojeny na důl Johannes, avšak na mapě Strnada – Tichého není jáma Gottlob zakreslena, je tedy pravděpodobné, že toto důlní pole již nebylo přístupné. Důl Kohlreuter tvoří několik hlavních důlních děl ústících na povrch. Jednoznačně identifikovaná je štola Kohlreuter (ev. č. 4903), štola je pod stejným jménem znázorněna na všech důlních mapách a také v evidenci SDD v Geofondu (č. klíče 4903, alternativně je také uveden název štola A). Dalším hlavním důlním dílem jsou vstupy do dobývek nad štolou Kohlreuter, vzdálené asi 50 m VJV od ústí štoly (dobývka A - č. klíče 14195 a dobývka B č. klíče 14101 dle Geofondu). Pod úrovní štoly bylo ložisko otevřeno štolami Segen Gottes (Boží Požehnání, ev. č. 4904), Tříkrálovou štolou (ev. č. 4905) a štolou Mathesi (ev. č. 14045). Štola Kohlreuter je ražena po východozápadní žíle a dosahuje celkové délky cca 140 m, ve vzdálenosti 110 m od ústí bylo odbočkou cca 15 m dlouhou dosaženo staré komory o rozměrech 40 x 25 x 8m. Kromě této hlavní dobývky – komory byly naraženy další rozměrově menší nepravidelné a velmi rozvětvené dobývky sledující hranici a mocnost jednotlivých rudních poloh uvnitř skarnového tělesa. Partie dobývek a komínů pod úrovní štoly jsou pod vodou. Štola je ražena ve výškové úrovni 896 m n.m. Část dobývek byla proražena na povrch ve vzdálenosti asi 60-ti m od ústí štoly. Dnes jsou zajištěny mřížovou uzávěrou. Dalším důlním dílem je štola Segen Gottes, která byla zaražena asi 125 m jižně od štoly Kohlreuter. Také tato štola byla zaražena po východozápadní žíle, celková délka štoly dosáhla 210 m. Štolou nebyly zastiženy ani dobývky ani zrudnění, její hlavní účel bylo pravděpodobně odvodnění stařin pod úrovní štoly Kohlreuter, tohoto cíle však nebylo dosaženo a závaly, které zabraňují odtoku vod, nebyly vyzmáhány. Jisté je, že spojení mezi oběma štolami bylo dosaženo již v počátcích dolování, jak je dokumentováno charakterem důlních děl. Štola byla zaražena v nadm. výšce cca 881 m tedy cca 15 m pod úrovní štoly Kohlereuter. Dalším důlním dílem dolu Kohlreuter je štola Tříkrálová. Sleduje stejnou žilnou strukturu jako štola Segen Gottes, avšak byla zaražena ve výškové úrovni 852,5 m n.m., tedy přibližně 29,5 m pod úrovni štoly Segen Gottes a 44,5 m pod úrovni Kohlreutera. Má celkovou délku 440 m a nezastihla ani ložisko ani stařiny. V okolí všech děl je velké množství propadlin, hald a kutacích prací.