sbor Dr. Karla Farského

Katalogové číslo

1999990383

Kraj

Liberecký kraj

Okres

Semily

Obec

Semily

Část obce

Podmoklice

Katastrální uzemí

Semily

Adresa

• Semily, Nádražní č.p. 389

Typ

sbor

Kategorie

objekt

Zpřístupnění objektu

ano

Sloh

individualistická moderna

Specializace

moderní architektura

Anotace

Sbor Dr. Karla Farského byl postaven v roce 1938 dle návrhu architekta a stavitele Vladimíra Krýše. Představuje nejhodnotnější novostavbu tehdejší Církve československé ze sedmi realizací v Libereckém kraji a jednu z nejoriginálnějších celkově.

Dějiny

Ke stavbě semilského/podmoklického (Podmoklice byly připojeny k Semilům 1. ledna 1939, do té doby byly samostatnou obcí) sboru se tamní náboženská obec rozhodla v roce 1937. Zasadil se o ni především nový duchovní správce Jan Štukbauer, který zde působil od února roku 1937. Avšak hledání vhodné parcely ke stavbě řešila náboženská obec v Podmoklicích již od roku 1930, kdy byla státem uznána. Původně ji parcelu chtělo věnovat obecní zastupitelstvo, ale vzhledem k negativním ohlasům, byl nakonec stavební pozemek náboženskou obcí CČS odkoupen. Jednalo se o louku, která se měla stát středem nového náměstí s dominantou sboru. K tomu účelu došlo i ke změně regulačního plánu. V roce 1932 zde byla postavena dřevěná prozatímní zvonice, do které zvony daroval zdejší továrník Ladislav Bednář. V listopadu 1937 byla vyhlášena architektonická soutěž, které se zúčastnili čtyři regionální stavitelé a architekti – Karel Andrejsek z Podmoklic, Rudolf Kousal ze Železného Brodu, Josef Schejbal ze Semil a Vladimír Krýš (1897-1951). Vybrán byl po právu Krýšův návrh, „který vyhovoval po všech stránkách“. Mimo architektonických kvalit měl i nejpříznivější rozpočet. Druhou stavbou, která svým řešením nebyla bez zajímavosti, byl střízlivý návrh Karla Andrejska řešený v kombinaci s cihelným obkladem. Zbývající dva návrhy postrádaly monumentalitu i autorskou tvůrčí invenci. V únoru 1938, se proti umístění kostela a vytvoření nového náměstí zdvihla nová nevole obyvatel Podmoklic podnícená i částí obecního zastupitelstva. Bezvýchodnou situaci pomohla vyřešit až směna pozemků s Annou Bobkovou, chotí dílovedoucího z Nymburka. Nabídnutý pozemek v blízkosti železniční trati byl pro stavbu sboru méně vhodný, avšak v dané situaci jediným možným řešením. Slavnost položení základního kamene se konala 8. května 1938 za účasti biskupa Stanislava Korduleho. Stavba sboru probíhala překotně a za čtyři a půl měsíce byla hotová. Dozor nad stavbou měla Krýšova stavební firma a řada stavebních prací byla zde prováděna v režii rady starších. Truhlářské práce provedl Josef Lukeš z Bořkova, klempířské Jindřich Pelant a Josef Hradecký ze Semil, natěračské K. Buriánek a malířské Petr Jirásko a Josef Vlach ze Semil. Náklady na stavbu byly celkově vyčísleny na 298 452 korun. K slavnostnímu otevření sboru, které bylo zároveň i tichou manifestací pro mír a svobodnou republiku, došlo 18. září 1938. Sbor získal jméno zakladatele CČS a prvního jejího patriarchy Dr. Karla Farského, rodáka z nedalekého Škodějova. Stavba sboru byla ve vypjaté předválečné době četně sledována nejen v církevním (Ohlasy nového života, Český zápas) a regionálním tisku (Pojizerské listy, Severočeské večerní slovo), ale informovali o ní i celostátní deníky jako např. Národní politika, Prager Presse či A-ZET noviny. Ohlasy byly kladné a po architektonické stránce stavbu hodnotily jako „jeden z nejmodernějších sborů Církve československé v celém Československu svým novým slohem,“ jenž „je vystavěn nejmodernějším slohem, který je doplněný gotikou. Oblouková klenba a vůbec celé architektonické řešení sboru je dokladem prozíravosti projektanta.“ „Bylo zde mnoho znalců z řad odborníků – stavitelů, kteří se podivili pěknému a ladnému vyřešení této stavby, lišící se od dosti jednotvárných budov našich sborů.“

Historický vývoj

V listopadu 1937 byla vyhlášena architektonická soutěž, které se zúčastnili čtyři regionální stavitelé a architekti – Karel Andrejsek z Podmoklic, Rudolf Kousal ze Železného Brodu, Josef Schejbal ze Semil a Vladimír Krýš (1897-1951). Vybrán byl Krýšův návrh. Slavnost položení základního kamene se konala 8. května 1938 za účasti biskupa Stanislava Korduleho. Stavba sboru probíhala překotně a za čtyři a půl měsíce byla hotová. Dozor nad stavbou měla Krýšova stavební firma a řada stavebních prací byla zde prováděna v režii rady starších. K slavnostnímu otevření sboru došlo 18. září 1938. V 70.-80. letech 20. století došlo k výměně střechy a fasády, upraven byl i interiér a bylo instalováno plynové vytápění. V roce 1986 byla v prvním patře administrativní části upravena zimní modlitebna, v současnosti je zde kancelář farního úřadu a společenská místnost. V letech 2002-2003 propběhla generální oprava sboru podle projektu turnovské firmy Design 4, mj. i zásluhou finančního daru Nadace B. J. Horáčka Českému ráji. V rámci této rekonstrukce bylo mj. kolumbárium přemístěno do předsíně a v suterénu byla zřízena malá modlitebna.

Popis

Sbor Dr. Karla Farského, umístěný v blízkosti železniční trati u křižovatky Nádražní a Družstevní ulice, je expresivní stavbou s dynamickým členěním hmot a gotickými reminiscencemi v podobě lomeného oblouku. Sborový sál má kýlovou střechu s lamelovou konstrukcí kosočtverečného rastru, která se pohledově uplatňuje v interiéru. Sálu je předsazena předsíň přístupná portikem se dvěma lomenými oblouky, na kterou nasedá organicky tvarovaný kůr s luxfery v zaoblených nárožích, k nimž přiléhají hranolové schodišťové přístavky prosvětlené také luxfery. Z kůru vyrůstá centrální věž aerodynamického tvaru tvořená odstupňovanými hranoly s přední zaoblenou částí, která má ve spodní partii kalich. Portikus nese název: „Sbor Dr. Karla Farského“ a rovnoramenný kříž. Obytné a administrativní prostory navazují na sborový sál v kubické přístavbě. Shodným, avšak drobnějším portikem je osazen i boční vstup jednolodního sborového sálu, který je po stranách prosvětlen úzkými okny v zapuštěných rámech. Motiv lomeného oblouku se promítl i do interiéru nejen tvarem stropu, ale ohraničuje i zapuštěné kněžiště a dva výklenky po jeho stranách, ve kterých se nacházejí dřevořezby od Vladimíra Komárka (1928–2002) nazvané Mistr Jan Hus na kazatelně a Karel Farský v zamyšlení nad písmem svatým z roku 1958. Od stejného autora pochází i grafické listy křížové cesty. Obětní stůl dle Krýšova návrhu zhotovil a daroval Antonín Kovář, truhlářský mistr ze Semil. Na dalším původním vybavení, které se nedochovalo, se výrazně podílela železnobrodská sklářská škola pod vedením profesora Oldřicha Žáka. Jednalo se o skleněný leptaný kříž, který překrýval neonový kříž svítící zeleným světlem. Dále zde byly leptané obrazy na černém skle – Kristova hlava nad kněžištěm, kterou v 80. letech 20. století nahradilo poprsí žehnajícího Krista od Jana Mastníka, a dále obraz Jana Amose Komenského loučícího se s vlastí. Na obětním stole byly křišťálové svícny. Po stranách kněžiště se nachází v měděných prosklených schránkách prsť z rodného domu Mistra Jana Husa z Husince s kouskem kamene z černé kuchyně a třísky z podlahy světnice na jedné straně a na straně druhé je uložena prsť z rodného domu Dr. Karla Farského ve Škodějově. Čtecí pult je z kněžiště vysunut do prostoru lodi a je součástí dřevěného obložení s motivy rovnoramenného kříže. Ty se zde nacházejí i na zábradlí zapuštěného kůru. Varhany byly zakoupeny v roce 1941 u firmy Jan Tuček v Kutné Hoře.Kolumbárium nacházející se původně pod kůrem bylo přemístěno do předsíně, v suterénu byla zřízena zimní modlitebna.

Popis památkové hodnoty

Semilský sbor náleží k jednomu ze sedmi nově vytvořených staveb pro někdejší Církev československou v rámci území Libereckého kraje (součást dnešní Královehradecké diecéze Církve československé husitské, dále CČS). Krýšovy sbory v Turnově a Semilech postavené koncem 30. let 20. století se řadí mezi jedny z posledních předválečných realizací CČS. Typově semilský sbor odpovídá dobové produkci, která se ustálila především v druhé polovině 30. let 20. století a vycházela z tradiční formy katolického loďového kostela s věží při hlavním průčelí buď v ose (případ Semil) nebo jeho nároží. Tedy typu, od kterého se při hledání stavebního programu chtěla CČS zpočátku vymezit. Architektonický styl sborů se ve třicátých letech oproti dvacátým letům hledání ustálil na funkcionalistických formách. Z tohoto pohledu je Krýšova semilská realizace výjimečná, neboť v sobě odráží expresionistické tendence s organickým tvarováním, které se projevilo především v čelním průčelí. Osobité a ojedinělé v případě stavby sborů jsou i jeho gotizující reminiscence prostupující celou stavbou. Krýšova stavba ve velké míře souzněla i s poslední směrnicí zabývající se stavbami CČS a jejich vnitřní výzdoby, která byla vydána tři roky po jejím dokončení. „Stavba sama má být především účelně rozvržena, aby již z vnějšího pohledu byly patrné hlavní prostory sboru. Při tom všem má být krásná a jako tvůrčí dílo umělecky řešená....Stavba sboru musí být symbolem funkce a života, prodchnutá rytmem a dynamičností forem.“ Je otázkou, jak byly vnímány gotické reminiscence, i když: „Historické slohy nemají být při stavbě používány, pokud jejich použití je dekorativního charakteru; toto omezení neplatí o základních geometrických tvarech, které plynou z charakteru konstrukce (ku př. lomený oblouk moderních dřevěných střech).“ Semilský sbor je z architektonického hlediska nejhodnotnější ze sedmi realizovaných novostaveb CČS, přesahuje regionální rámec a celkově se řadí se k nejosobitějším stavbám tohoto druhu v rámci celorepublikové produkce. Semilský sbor je také dokladem tvorby stavitele Vladimíra Krýše (1897-1951), který byl kromě semilského sboru i autorem sboru v Turnově a nerealizovaného návrhu pro Zborovice u Kroměříže. Vladimír Krýš se řadí mezi nejvýraznější stavitele regionu, jelikož obohatil především Turnov řadou hodnotných moderních staveb.