severozápadní hradby

Katalogové číslo

1000135541_0025

Kraj

Jihomoravský kraj

Okres

Znojmo

Obec

Bítov

Část obce

Bítov

Katastrální uzemí

Bítov

Kategorie

objekt

Sloh

vrcholná gotika

Anotace

Severozápadní opevnění klesajícího konce ostrožny u opyše je významnou součástí po celý středověk tvořené fortifikační soustavy hradu.

Historický vývoj

Na základě archeologického průzkumu můžeme říci, že počátky obývání severozápadní ostrožny sahají až do velkomoravského období a povelkomoravské periody 10. století. V místě terénního zlomu severně od břitové věže pak byl zachycen mladohradištní příkop, ohraničující zřejmě spolu s dřevohlinitým opevněním první „břetislavský“ hrad. K ohrazení ostrožny hradbou v současném rozsahu (a s válcovou věží Hláskou v nejsevernějším výběžku) dochází až ve vrcholném středověku. Buď již během první poloviny 15. století, kdy mělo být rovněž zesilováno opevnění hradu stavbou břitové věže a hradby na jihovýchodě (dnes vetknutých do zdiva hradního paláce), nebo pochází až z druhé poloviny 15. století, kdy se mohl stát impulsem k zdokonalení opevnění konflikt Hynka z Lichtemburka s králem Jiřím Poděbradským. Za Hynka Jankovského z Vlašimi je na konci hradního ostrohu za břitovou věží doložena hrazená zahrada a v jejím okolí obora. Přestavba na zahradu byla umožněna poklesem pevnostního významu hradu. Ve 2. čtvrtině 19. století dostává severozápadní předhradí charakter přírodního parku s jezírkem a vyhlídkami, tehdy je upravována také Hláska. Východně od Hlásky stála střelnice, na císařském otisku z roku 1824 i na jeho aktualizaci z roku 1874 je zachycena jako dřevěná, více však o její podobě nevíme. V těchto místech je dodnes hradba otevřena lomeným portálkem.

Popis

Severozápadní opevnění obepíná v nepravidelném přibližně podkovovitém průběhu klesající konec ostrohu – severozápadní předhradí. Přimyká se k opevnění vymezujícímu velké nádvoří a obtáčejícímu břitovou věž. V nejzazším severním konci ve zlomu hradby je břitová hlásná věž, v horním jihovýchodním koutě zahrady menší kamenná hospodářská stavba s přístavkem. Hradební zeď provedená z lomového kamene má téměř v celém průběhu zesílený ochoz a při severozápadní straně několik drobných střílen. Koruna zdiva místy kopíruje sklon svahu, jinde je ukončena výrazným výškovým zlomem. V západním cípu byla v hradbě v místě nad romantickou branou z roku 1863 zřízena vyhlídka na někdejší obec Bítov. Opevnění bylo zcela prolomeno a opětovně dozděno – výklenek se segmentem završeným průhledem uprostřed je od okolního zdiva oddělen spárou, ve spodní partii a po bocích vyzděn cihlami. Severním směrem následuje kratší úsek hradby bez ochozu, se zbytky omítek na povrchu, který je vystřídán opět partií s ochozem, který se v části, kde se hradba poněkud zalamuje severním směrem, rozšiřuje na dvoustupňový. V těchto místech je v ochozu nad úrovní terénu široký kamenný segmentový záklenek nejasného účelu. V horní partii této severozápadní části hradby zalamující se směrem k Hlásce, zřízeny obdélné střílnové otvory s nálevkovitými i rovnými špaletami. V úseku západně od Hlásky hradba dosahuje své největší výšky. Západně od břitové Hlásky je v opevnění zazděn lomený portálek. Od zlomu u věže pokračuje hradba východním a jižním směrem, opět s jedním ochozem, v severovýchodním vyklenutí lomeně zaklenutý průchozí portálek. Zde je hradba s občasnými cihelnými vysprávkami, koruna kryta cihlami, místy značně upravena v souvislosti s někdejšími přístavbami voliér – otvory pro vložení krokví stříšek, narušený ochoz, druhotně dozděné úseky. Stavení v jihovýchodním koutě hradby je vyzděno z lomového kamene, má okrouhlé nároží, kryto sedlovou střechou, západní zeď s nepravidelnou korunou ho převyšuje. V této zdi jsou zazděny tři okenní otvory nebo výklenky s trojúhelnými záklenky. Z vnější strany je hradba téměř nepřístupná.

Popis památkové hodnoty

Vrcholně gotické opevnění severního ostrohu je nepostradatelným dokladem vzestupu a četných konfliktů rodu Lichtemburků, ale též postupného úpadku obranné funkce hradu a přeměny jím obepínaného prostoru tzv. Burggartny k užitkovým a později pouze rekreačním účelům. Při romantické úpravě hradního areálu byl v této partii zdůrazněn a patrně posílen její ruinózní charakter (rozeklané koruny zdiva Hlásky i břitové věže na velkém nádvoří, která v dálkových pohledech náleží k tomuto zákoutí), na rozdíl od „restaurovaných“ partií opevnění ve vstupní části. Romantický návštěvník tak mohl postupně procházet hradním areálem až k nejstarším, nedotčeným svědkům slavné historie místa. V současnosti je toto působení severní ostrožny v dálkových pohledech poněkud oslabeno vzrostlou zelení vně i uvnitř opevnění.