V 50. letech 20. století se přikročilo k dostavbě okolo ulice Úvoz, která probíhá na okraji širšího centra. Komunikační řešení protažení ulice až ke Konečnému náměstí a nová bytová zástavba na zbývajících volných parcelách kopírovaly urbanistický koncept vzniklý na počátku 20. století (viz např. katastrální plán Brna z roku 1906). V jižní části ulice se ale přistoupilo v místech bývalé cihelny (dnešní ulice Trýbova) namísto původně uvažované blokové výstavby k modernímu schématu volné prostorové kompozice obytných budov. V severní části, kde bylo realizováno tzv. sídliště Úvoz, bylo naopak navázáno na předešlou do značné části již provedenou blokovou koncepci. Z tohoto důvodu nelze urbanistické provedení sídliště Úvoz považovat za typický příklad soudobé výstavby, která se zpravidla klonila k struktuře tvořené sídlištními okrsky s volnou prostorovou kompozicí budov. Přesto dostavba splňovala soudobé požadavky na bohatou občanskou vybavenost a na více či méně inovativní přístup ve výstavbě. Výstavba sídliště a rozvoj tohoto území byly zásadně ovlivněny několika faktory. Předně místními přírodními podmínkami ztěžujícími výstavbu, kde bylo zapotřebí odstranit vybíhající skalnatý svah Kraví hory (započato v roce 1958). Dále hrálo roli při realizaci sídliště významem ulice Úvoz v rámci dopravního řešení městského okruhu Brna okolo širšího centra. Ta měla odlehčit okružní třídě okolo historického jádra, která byla dokončena průrazem v Denisových sadech v roce 1941. Rovněž využití brownfieldu po cihelně z poloviny 19. století (vznikla zde dnešní ZŠ Úvoz) a limity, které vytvořila dřívější bloková výstavba s prostornými parkově upravenými vnitrobloky, hrály svoji roli při urbanistickém rozvrhu nové zástavby. V roce 1956 byl Františkem Kočím vypracován směrný územní plán, po kterém následoval úvodní projekt od Arnošta Krejzy a Vítězslava Unzeitiga (1956). V roce 1958 jej přepracoval Miloslav Kramoliš. Výstavba probíhala v daném území ve čtyřech samostatných částech v letech 1959–1961. Předcházely jí náročné terénní úpravy v roce 1958. V dolní části „sídliště“ v ulici Grohova se jednalo o dostavbu dvou prvorepublikových bloků – jednoho v nároží a druhého v uliční frontě. Obdobně tomu bylo v ulici Žižkova v horní části sídliště, kde dostavba na půdorysu otevřeného bloku U navázala na historizující objekt. V této části, v místech bývalé cihelny, byl realizován ve významné exponované pozici v letech 1960–1961 stěžejní projekt občanské vybavenosti tohoto sídliště – základní škola Úvoz od Jaroslava Ledviny. Stavba na půdorysu třítraktu o pěti podlažích měla od roku 1963 experimentální třídu pro pohybově nadané děti a od roku 1978 speciální sportovní třídu se zaměřením na lední hokej (od roku 1993 má k tomuto účelu i vlastní zastřešené kluziště). Na východní straně ulice Úvoz byly dostavěny dva obytné bloky. Miloslav Kramoliš přepracoval horní blok s ideou rozvolněné prostorové kompozice výškových obytných budov. Tento záměr se ale nakonec neprosadil. Z jeho záměru byly realizovány pouze dva desetipodlažní věžové domy (typ T 15) propojené krčkem s restaurací, samoobsluhou a bufetem. Na významně se uplatňující stavbu v obrazu města okolo Konečného náměstí navázaly v jedné frontě tři kaskádově odskočené sedmipodlažní obytné budovy (typ T03 B). Obdobně byl dotvořen sedmipodlažními objekty ve stejné typologii (T03 B) i jižnější blok. Jeho specifikem je částečné otevření do vedlejších ulic průchody, průjezdy a celkově v místě nízkopodlažní budovy se službami a v nároží do ulice Grohova. Při výstavbě byla užita prefabrikace (předem zděné bloky z cihelných kvádrů ve výrobně osazované na stavbě jeřáby), která měla zrychlit, zlevnit a usnadnit stavební výrobu. Naopak pro nedostatečnou rozvinutost technologie a z ekonomických důvodů (příliš nákladný průraz) muselo být upuštěno od některých urbanistických prvků (věžové domy), jejichž neprovedení bylo vyčítáno realizaci již dobovou kritikou.