Pískovcový a sochařskou výzdobou značně vybavený sloup se sochou Krista Salvátora na vrcholu se nalézá přibližně uprostřed náměstí v Jablonném v Podještědí (Deutsch Gabel). Čelní stranou je obrácen k jihovýchodu a k budově městské radnice. Terén je zde mírně svažitý směrem ke středu náměstí, vyrovnání bylo vyřešeno schodišťovými stupni (čtyři na dolním a tři na horním konci). Sloup se sochou Krista Salvátora, Panny Marie a sochami svatých Josefa, Růženy Limské, Šebestiána a Václava byl postaven roku 1687 jako poděkování za odvrácení veliké morové epidemie roku 1680. Ostatní sochy připisované literaturou sochařské dílně Jelínků z Kosmonos byly ke statui připojeny až dodatečně snad ve 20. letech 18. století. Vlastní sloup na trojetážovém hranolovém zužujícím se podstavci obklopuje balustráda postavená kolem všech stran, v rozích opatřená nakoso postavenými pilířky, které slouží jako podstavce pro čtveřici soch. Středy stěn balustrády (tvořené hranolovými balustrami) jsou zvýrazněny vždy dvojicí menších pilířků, na kterých v případě čelní a zadní stěny stojí dvojice nevelkých figur andílků s kartušemi u nohou a v případě bočních stěn vždy dvojice váz s květy a plody. V čelní a zadní stěně balustrády jsou mezi pilířky s postavami andílků prolomeny vstupní otvory uzavřené dvoukřídlými kovovými brankami (opatřenými nátěrem černé barvy s příměsí grafitu). Čtveřice soch z nároží balustrády připojených ke sloupu zřejmě až ve 20. letech 18. století představuje (ve směru hodinových ručiček): sv. Jana Křtitele, sv. Vavřince, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého. sv. Jan Křtitel-zobrazen v obvyklé podobě zralého muže oděného pouze kožešinovým pláštěm, ve své levici přidržuje u těla veliký zlacený kříž a pravicí poukazuje dolů k beránkovi ležícímu u jeho nohou, nad hlavou kovová zlacená svatozář, na podstavci sochy zlacený nápis: “St. Johann // d. Täufer” sv. Vavřinec-v obvyklé podobě mladíka v jáhenském odění, s bohatě dekorativně zdobenou dalmatikou se zlaceným okrajem a dvojí zlacených střapců na prsou, levici (přes kterou má přehozenu částečně zlacenou štolu) si klade na prsa, v pravici drží u těla pozlacený rošt, nad hlavou kovová pozlacená svatozář, na podstavci sochy nápis: “St. Laurentius” sv. Florián-v obvyklém odění římského vojáka, na hlavě přilba (částečně zlacena) s chocholem, v levici drží praporec (zlacená žerď, lem praporce a špička), v pravé ruce částečně zlacené vědro, kterým lije vodu na hořící dům u jeho pravé nohy, na podstavci nápis: “St. Florian” sv. Jan Nepomucký-v obvyklém kanovnickém odění, s biretem na hlavě a kovovou svatozáří s pěti hvězdami, v náručí veliký zlacený kříž s korpusem Krista, zlacené detaily roucha (lem rochety, střapce mozzetty), na podstavci nápis: “St. Johann // nep.”. Vnitřní prostor statue je vydlážděn u balustrády obdélnými pískovcovými deskami a posléze opatřen trojicí schodišťových stupňů (mj. nápisy: “W:MAN” a “V:WIT”), na kterých spočívá podstavec vlastního sloupu. Tříetážový podstavec nese ve své spodní části čtveřici nápisů týkající se vzniku i oprav sloupu (kompletní přepis obsažen v publikaci Nejedlý, V.-Zahradník, P.: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji. Praha 2003, s. 89). Rohy spodní etáže podstavce osazují nakoso postavené nárožní pilířky ve tvaru volut dekorovaných vegetabilními i kasulovými motivy. Na těchto pilířcích stojí další čtveřice soch (připojených ke sloupu pravděpodobně až ve 20. letech 18. století): sv. Jáchyma, sv. Vojtěcha, sv. Vincence Ferrerského a sv. Anny. sv. Jáchym-zachycen ve spodním šatě (zlacené lemy) převázaném v pase, v plášti přes levé rameno, v pravé ruce drží u těla zavřenou knihu s ozdobnými sponami (zlacená ořízka), pravici má vztyčenu vzhůru, svým pohledem míří k nebesům, nad hlavou kovová paprsčitá svatozář, na plintu zlacený nápis: “St. Joachim” sv. Vojtěch-v obvyklém biskupském odění, s mitrou (zlacené okraje) na hlavě, s knihou u levého boku, v pravici svírá konec dlouhého zlaceného pádla, zlacené prvky lemů pláště, štoly, na plintu zlacený nápis: “St. Adalbert” sv. Vincenc Ferrerský-v obvyklém oděvu dominikánského světce, s rozevřenou knihou se zlacenou ořízkou, pravici vztyčenou s kazatelským gestem, s doprovodnou postavou puttiho u světcovy pravé nohy, nad hlavou kovová svatozář, zlacené lemy škapulíře, růžence u pasu, na plintu zlacený nápis: “St. Vincens” sv. Anna-pandánová socha ke sv. Jáchymovi, zachycena jako stará žena v roušce a dlouhém šatu i plášti, s knihou v obou rukách, v dramatickém přetáčivém pohybu postavy, s pohledem vzhůru k nebesům, se zlacenými detaily okrajů roucha, ořízky, s paprsčitou kovovou svatozáří, na plintu zlacený nápis: “St. Anna”. Druhá užší etáž hranolového podstavce má zvýrazněná nároží, jejichž stěny jsou zdobeny plochým dekorem festonů a rozvilin. Všechny středy stěn druhé etáže jsou prolomeny otvorem s půlkruhovým zaklenutím a šambránou. Druhá etáž podstavce je tím značně odhmotněna. Třetí etáž tvoří opět užší hranolový podstavec se stěnami zdobenými poměrně plochými kartušemi. Jedna z nich na zadní straně nese nápis: “RESTAUROVÁNO // V PRVÉM ROCE // ČSSR // 1960”. Rohy třetí etáže osazuje čtveřice soch, pocházejících ještě z první fáze výzdoby sloupu, tedy z roku 1687: sv. Josefa, sv. Rozálie z Limy, sv. Šebestiána a sv. Václava. Uprostřed čelní stěny mezi sv. Josefem a sv. Václavem vystupuje na volutové vyvýšené konzole socha Panny Marie. sv. Josef-v obvyklém odění, ve spodním šatu a plášti přes ramena, s výrazným diagonálním přehybem pláště u pasu, levici si klade na prsa, v pravici svírá rozkvetlou kovovou zlacenou hůl, hlavu stáčí k pravému rameni, na plintu zlacený nápis: “St. Josef” sv. Rozálie z Limy-v obvyklém odění dominikánské řeholnice, s výrazným škapulířem a cípem pláště, který přidržuje pravou rukou, v levici drží kovovou pozlacenou růži, světice má hladkou oblou tvář s úsměvem na rtech, se zlacenými lemy pláště a škapulíře, s nápisem na plintu: “St. Rosa” sv. Šebestián-obvyklého ikonografického typu, přivázán k pahýlu stromu, oděn bederní rouškou se zlacenými okraji, s dlouhými vlnitými vlasy spadajícími až na ramena, s výraznýma žílama na nohou, s pěti zlacenými kovovými šípy v těle, se zlaceným nápisem na plintu: “St. Sebastian” sv. Václav-v knížecím odění, s výrazným cípem pláště, v pravici přidržuje štít (zlacená plocha) s orlicí, v levici držel jistě praporec, světec s dlouhými vlnitými vlasy, se zlacenými okraji pláště, lemem suknice a medailonem na krku, se zlaceným nápisem na plintu: “St. Wenceslaus” socha Panny Marie-na vyvýšené konzole před dříkem sloupu, Panna Marie stojí v kontrapostu s volnou levou nohou na srpku pozlaceného měsíce, oděna ve spodní šat převázaný v pase výraznou mašlí (zlaceno), svrchní plášť přes ramena přehozen, ruce má sepjaty na prsou v gestu modlitby, svým pohledem míří k nebesům, nad hlavou má pozlacenou kovovou svatozář s dvanácti hvězdami. Z této třetí etáže podstavce vyrůstá vlastní sloup s patkou, dříkem s entazí a hlavicí. V dolní části dřík sloupu obepíná železná obruč se čtveřicí podpůrných ramen, kotvených v těle druhé etáže podstavce a dekorativně ukončených v podobě rozvilin. Horní část dříku sloupu pod hlavicí je obdobně sepnuta dvojicí železných obručí se čtveřicí dekorativních ramen. Bohatě zdobená hlavicekorintského typu nese ideový vrchol statue, nadživotní sochu Krista Salvátora, vítěze nad smrtí. Kristus stojí oběma nohama na skeletu symbolizujícím smrt, oděn ve spodní šat a svrchní plášť přehozený přes ramena (okraje roucha zlaceny). Kristus s trnovou korunou na hlavě a dlouhými na ramena spadajícími vlasy shlíží dolů k zemi, levici si klade na hruď a pravicí přidržuje u těla mohutný pozlacený kříž. Archivní průzkum k historii sloupu byl proveden PhDr. P. Zahradníkem v rámci práce pro publikaci Nejedlý, V., Zahradník, P: Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře v Libereckém kraji. Praha 2003 (s. 89-95).