Skulpturu tvoří členitý sokl se sochařskou výzdobou a na něm stojící vlastní sloup se sochou sv. Anny – to vše situováno na třech, respektive dvou (podle terénu) kamenných stupních s oblým okrajem. Sokl má poměrně nízkou podnož, ukončenou konkávní římsičkou. Následuje vlastní sokl obdélného půdorysu, rozšířený na všech nárožích o předstupující hranolové pilíře – nahoře se sochami světců. Tyto pilíře i vlastní střední sokl jsou shodně členěny do dvou částí: prostý dolní úsek předstupuje, následuje římsa s oblým zakončením a horní část soklu. V ní mají pilíře na obou širších stěnách vpadlé, na výšku orientované zrcadlo s odsazeným půlkruhovým zakončením nahoře a dole. Vlastní sokl je bez výzdoby – až na přední stěnu, kde je na šířku orientovaná nika, dnes prázdná – pouze uprostřed s písmeny „IPT“. Sokl i pilíře ukončuje profilovaná římsa. Jak je výše uvedeno, na pilířích jsou situované sochy – na přední straně, pravém pilíři je to socha sv. Rocha. Světec stojí v kontrapostu levé nohy, mezi jeho nohama se nachází pes. Sv. Roch je oblečen do poutnického oděvu s dlouhými rukávy; pravou rukou si roucho vykasává a ukazováčkem ukazuje na morovou ránu na svém levém stehně. Levá noha je tak téměř celá odhalená, pod kolenem je uvázaný podvazek. Pozdvižená levá ruka se opírá o vysokou poutnickou hůl. Světec má plášť, splývající přes obě jeho ruce, na ramenou je na plášti po jedné mušli. Roch se dívá mírně doprava a dolů – pravděpodobně na psa. Na světcově čele jsou viditelné vodorovné vrásky. Roch má delší vlnitý plnovous a vlnité vlasy, sčesané z čela. Pes je zobrazen z profilu jako sedící, hlava je na levé straně (z hlediska pozorovatele). Pes zdvihá hlavu – hledí na světce. Na levém pilíři přední strany soklu se nachází socha sv. Šebestiána. Jde o postavu mladíka, až na bederní roušku nahou. Světec je přivázán ke kmeni mohutného stromu, který má po stranách pahýly po větvích – vpravo tři a vlevo dva. Šebestián má esovitě zprohýbanou siluetu; výrazná je levá noha, která spočívá více vpředu než levá - špičky prstů chodidla přesahují podstavec sochy. Levá holeň je stočená, směřuje doprava (z hlediska pozorovatele doleva). Pravá noha je pokrčená, chodidlo se opírá o kmen stromu. Světec je ke stromu přivázán dvojitým provazem, a to za pravou nohu (nad kotníkem), vysoko zdviženou pravou ruku, ohnutou v lokti (za zápěstí) a levou ruku (v oblasti lokte). Prsty levé ruky spočívají na pahýlu po větvi. Šebestiánova hlava je nakloněna k levému rameni. Oči jsou zavřené, ústa pootevřená (s viditelnými zuby), obličej vyjadřuje bolest. Světec má bohaté vlnité polodlouhé vlasy. Na těle jsou patrné stopy po ranách od šípu – v oblasti srdce, na levé holeni, pravém stehně (dvě), pravé paži - její vnitřní straně - a v pase na pravé straně. Bedra kryje široká rouška, členěná do plastických záhybů a splývající mezi Šebestiánovýma nohama i za nimi. Rouška je na levé straně (z hlediska pozorovatele) přehozená přes pahýl větve. Na zadní straně sloupu jsou další dvě sochy, a to sv. Anežky a sv. Rozálie. Socha sv. Rozálie je situovaná na pravém z obou zadních pilířů. Stojí s odlehčenou, mírně pokrčenou levou nohou. Oblečená je do dlouhých šatů, přepásaných páskem s kulatou sponou. Pod šaty s kulatým výstřihem a s dlouhými rukávy, se rýsují obrysy těla – obou nohou a břicha. Záhyby oděvu jsou nejvýraznější v partii beder a dolní části nohou. Rozálie má plášť, kryjící kromě ramen také obě paže. Plášť si na prsou přidržuje pravou rukou, zatímco v levé ruce drží lebku, opřenou o levý kyčel. Pod dolním okrajem šatů je viditelná část prstů bosého pravého chodidla. Světice má hlavu skloněnou lehce doleva – hledí k lebce. Na hlavě s mírně vlnitými dlouhými vlasy má Rozálie věnec z velkých a bohatých květů růží. Na levém pilíři zadní strany soklu stojí socha sv. Anežky. Na rozdíl od ostatních soch, které jsou zpodobněny čelně, je sv. Anežka na podstavci situována na koso, a to směrem doprava (z hlediska pozorovatele). Světice stojí s nakročenou pravou nohou. Oděná je do dlouhých šatů s dlouhými rukávy - dole s ozdobným kanýrem. Na pravé ruce jsou vidět ještě dva krátké svrchní rukávy – delší spodní je dole zakončený cípy, kratší horní pak do tvaru vlnovky. Šaty jsou pod prsy přepásané páskem, který má uprostřed oválnou sponu; poměrně hluboký výstřih je v dolní části dvakrát vodorovně sepnutý. Pod šaty se rýsují ňadra a nohy, pravá bota je částečně viditelná. Světice má ještě plášť s kapucí, který vpředu splývá přes levou paži a partii břicha. Plášť si Anežka přidržuje pravou rukou, levá ruka, ohnutá v lokti, spočívá na prsou. Světice má dlouhé vlnité vlasy s drdolem z části vlasů, na čele jsou výrazné dvě lokny. Předkloněná hlava hledí dolů – na ovci, která se nachází vedle Anežčiny levé nohy. Ovce je zpodobněna čelně, se zvednutou pravou přední nohou a hlavou, otočenou dozadu a nahoru – směrem ke světici. Na dolní etáž skulptury navazuje střední úsek, tvořený podstavcem sloupu. Jde o hranolový sokl, který má na všech čtyřech stěnách mohutnou volutu, situovanou závity na bok. Přední strana voluty je opatřena třemi výžlabky – střední z nich je zdoben perlovcem. Na podstavci, odděleném nahoře a dole profilovanými římsami, stojí sloup se sochou sv. Anny. Dole je nízký plintus, následuje vlastní sloup. Jeho dolní část, ohraničená zaoblenou římsou, je opatřena plastickou výzdobou: na přední a zadní straně je vždy dvojice puttů, situovaných na koso – tj. v ose rohů plintu. Jde o okřídlené dětské postavy s vlnitými vlasy, až na bederní roušku nahé. Putti na přední straně mají esovitě prohnutou postavu, stojí na vnitřní noze – vnější je pokrčená. Pravý andílek (z hlediska pozorovatele) má levou paži nataženou před tělem, dlaní se opírá o sloup. Také jeho protějšek má vnější paži nataženou – vede před tělem, je pozdvižená, ruka drží střapec z plastického motivu pod horní římsou této části sloupu. Bederní rouška pravého andílka směřuje podél pravého boku mezi nohy, na zádech pak mezi křidélka; u levého andílka je přehrnutá přes pravou nohu pod kyčlí a přes pravé rameno splývá na záda. Jak je výše uvedeno, pod horní římsou tohoto úseku sloupu je další výzdoba – jde o reliéfní maskaron obličeje - patrně ženského - s hlavou pokrytou bohatou rouškou. Ta vede přes čelo, po obou stranách obličeje směrem do stran i za hlavu a ukončuje ji střapec. Motiv maskaronu obíhá celý sloup; celkem jsou zde čtyři, spojené cípy roušek - vytváří tak jakousi girlandu. Dvojice puttů na zadní straně je podobná, jako jejich protějšek. Oba andílci se otevřenými dlaněmi rukou opírají o sloup, paže vedou podél těla. Pravý andílek má vlasy učesané na pěšinku na pravé straně, bedra kryje rouška - vede přes levou kyčel a splývá dozadu. Levý andílek má hlavu lehce nakloněnou na pravou stranu, rouška směřuje přes jeho levé rameno a bok mezi andílkovy nohy. Sloup je ve středním a horním úseku již bez výzdoby, ukončuje ho kompozitní hlavice – uprostřed nahoře s okřídlenou andílčí hlavičkou a dole pak s motivy plodů. Na sloupu je umístěna socha sv. Anny Samotřetí. Světice je zobrazena čelně jako stojící, na pravé ruce chová Ježíška, na levé pak P. Marii. Anna je oblečena do dlouhých řasnatých šatů s dlouhými rukávy a do pláště, hlavu kryje rouška. Sedící nahý Ježíšek má pravou nohu přeloženou přes levou. V pravé ruce drží vedle těla jablko, levá dlaň sahá pod bradu sv. Anny. Ježíšek – stejně jako světice – hledí přímo. P. Marie, zobrazená z profilu, má dlouhé šaty, pozdvižené ruce jsou sepjaté. Hledí na sv. Annu. Zadní strana sochy sv. Anny je málo propracovaná, schematická. Kolem skulptury je dnes nové ohrazení, tvořené šestnácti kovovými sloupky, spojenými masivním řetězem.