Sluneční lázně se nacházejí na levém břehu přehrady Mšeno nad Nisou (1906-1910). Z archivních materiálů vyplývá, že se již od počátku jednalo o jednoduchou, lehkou dřevostavbu spíše efemérního charakteru s hlavním průčelím orientovaným k východu. Centrem celého objektu, vybudovaného na půdorysu obráceného písmene E byl střední objekt s podsíní, krytý strmou sedlovou střechou, v jehož podobě je patrná částečná inspirace místní lidovou architekturou (kvazilidová skládaná lomenice ve štítě). Zde bylo při čelním pohledu vpravo situováno občerstvení a vlevo výdej čistého prádla (ručníky, prostěradla). Místnost v podkroví byla využívána jako zázemí nočního hlídače. Postranní zrcadlově komponovaná křídla (vlevo mužská, vpravo ženská část) obsahovala samostatné převlékací kabiny a oba větší postranní objekty, kryté stanovou střechou obsahovaly levnější společné převlékací šatny pro muže a ženy, s vyčleněným prostorem pro chlapce a dívky. K nim byly z boku přidruženy suché toalety. Oddělený prostor pro slunění vymezený bedněným plotem se nacházel západně od objektu. Sluneční lázně byly zřejmě velmi oblíbené a hojně navštěvované, takže již v dubnu následujícího roku došlo k jejich razantnímu rozšíření ve "dvorní" partii. Ta spočívala v přístavbě mohutné šatní části, kryté sedlovou střechou o mírném sklonu, přistavěné k centrální části a kryté chodby. Dřevěná novostavba šatny ukotvená v betonových patkách byla dělena do tří částí s kyvnými očíslovanými šatními rameny, určenými k zavěšení oděvu. Prosvětlení prostoru zajišťovalo velké trojúhelné okno ve štítu. Dobře rekonstruovatelná je pak i původní barevnost areálu, vzhledem k tomu, že dochovaná plánová dokumentace je kolorovaná. Jednalo se o kombinaci žluté, červené a hnědé barvy, kdy plochy a okenní šambrány (trojdílné okno ve štítu) byly natřeny žlutou barvou, vertikální prvky (sloupky, štít) hnědou a střešní krytina byla červená patrně plechová. Střechy jsou v současné době kryté převážně lepenkou, centrální objekt má novou modrou plechovou profilovanou krytinu.