Smíchovské nádraží

Hlavní budova nádraží navazuje na tradici meziválečné architektury s vnitřním řešením a vybavením prostoru z období počátku 50. let 20. století. Středem nízké, spíše horizontálně řešené budovy je odbavovací hala s pokladnami a restaurací, k níž při Nádražní ulici přiléhá nižší vstupní část s vestibulem a otevřenou logií, na severní a jižní straně pak kancelářská křídla. Jižní křídlo je třípodlažní, severní, mírně ustupující, dvoupodlažní. Fasáda střední haly a vestibulu je obložena pískovcovými deskami, administrativní část je opatřena tvrdou omítkou, ve hmotě probarvenou do červena. Horní patro odbavovací haly je směrem do ulice členěno řadou vertikálně položených oken. Sgrafito v odbavovací hale provedl Richard Wiesner (freska s budovatelskou tematikou). Nádraží bylo vybaveno třemi krytými nástupišti a podchody, proběhla rekonstrukce kolejiště. Navazovalo na tramvajovou a autobusovou dopravu, v roce 1985 bylo také bezprostředně propojeno s tehdy ještě konečnou stanicí metra trasy B.