Šmilovského ulice začala růst na bývalém Rumburském předměstí zvaném Neusorge, již v 18. století. V současnosti je vesnická zástavba v zásadě obestavena městem, ale stále si drží svůj venkovský charakter. Sestává se z venkovských tkalcovských domů různého typu, plánovitě založených v souvislosti s textilní výrobou v tzv. rozptýlených manufakturách. Přízemní tkalcovské domy jsou typické pro oblast Horní Lužice a Šmilovského ulice nabízí hned osmnáct venkovských staveb, které vznikly v rozmezí 18. – 20. století. V době před rokem 1785 byl tento prostor pravděpodobně součástí polností kolem města. Následně byl tento prostor severně od bělidla, tzv. hřbitovní kus, z rozhodnutí Aloise Josefa I., knížete z Liechtensteinu rozparcelován a rozprodán řemeslníkům. (Pozůstatek hřbitova je patrný na indikačních skicách v prostoru současného parku na východ od Šmilovského uličky.) Vzhledem k významu textilnictví a plátenictví v širším regionu se noví majitelé z velké části živili právě tímto druhem odvětví, pro region zcela zásadního průmyslu. Systém rozptýlených manufaktur byl v regionu poměrně rozšířen a na tkalcovské domy je možné v této oblasti severních Čech narazit poměrně běžně. V případě Šmilovského uličky se však jedná o mimořádně zachovalý soubor staveb na jednom místě, který je dodnes užíván ze značné části i ke stálému bydlení. Od roku 1995 se jedná o jedinou vesnickou památkovou rezervaci na Děčínsku. Po roce 1945 získala ulice zvaná Scheibe svůj nový, český název, podle spisovatele a středoškolského pedagoga, Mladoboleslavského rodáka Aloise Vojtěcha Šmilovského. Zda někdy byl Alois Šmilovský v Rumburku není jasné. Památková rezervace nemá žádné významné dominanty. Jedná se v zásadě o přízemní, někdy patrové domky, které většinou kombinují zděné, roubené a hrázděné konstrukce. Při okrajích jsou stavby orientované hřebenem střechy podél ulice, v jádru ulice jsou do ní ale domy pravidelně otočené štítem. Část mladších staveb v ulici je i celozděných. Roubené části budov jsou pravidelně opatřeny podstávkou. Tento v zásadě konstrukční prvek, který se však u obdobných staveb často stává zásadním prvkem ozdobným, je pro tuto část Čech, Horní Lužice a Dolního Slezska velice typický. Právě zdobnost fasád patří mezi významné památkové hodnoty, kterými je Šmilovského ulice pozoruhodná. Podstávky s rafinovaně prořezávanými trámy nesou štíty domů, jež jsou charakteristiky vyskládány břidličnými šablonami. Většina konstrukcí podstávek byla v minulosti opláštěna bedněním, i to bylo většinou zdobeno geometrickými řezbami a barevnými nátěry. Vstupní dveře jsou rámovány jednoduchými portály, a dřevěná, většinou špaletová-dvojitá okna jsou vsazena do, v některých případech velmi kvalitně, prořezávaných, profilovaných či v případě zděných staveb štukově pojednaných šambrán. Pozornost si zde zaslouží výrazné podokenní římsy v roubených částech budov. K části staveb v minulosti přibyly přístavky, a sedlové střechy v některých případech nejsou zcela symetrické. Vedle sedlových střech se sklonem přibližně 45° jsou v lokalitě běžné i střechy polovalbové. Tradiční krytinou byl šindel, často ještě schovaný pod břidličnou krytinou. Břidličné desky v minulosti na některých stavbách vystřídala náhražková krytina v podobě vláknocementových červených i černých, tzv. Českých šablon kladených na německý způsob do rámců. Hodnoty střešní krajiny byly v uplynulých letech částečně narušeny plechovými panely a asfaltovým prořezávaným šindelem. Střešní krajina rezervace i přes tyto některé vady patří k velmi dobře zachovaným památkově hodnotným prvkům, které nejsou narušeny parazitními prvky, jako jsou střešní okna, nevhodné vikýře apod.