Smuteční obřadní síň v Brně-Židenicích byla součástí navrhovaných širších stavebních úprav severní části židenického hřbitova, z nichž byl nakonec realizován pouze ústřední prvek, tedy stavba síně. Studii provedl Ivan Ruller v roce 1977, úvodní projekt byl proveden v roce 1979 a v roce 1983 návrh na interiéry. V roce 1981 vznikla v Brnoprojektu dokumentace pro provedení stavby. Autory byli Ivan Ruller a Pavel Šrubař. Důležitým poznatkem jsou okolnosti realizace stavby. Objekt vznikl v tzv. „akci Z“, která podle § 27 odst. 1 vládního nařízení č. 14/1959 byla neplacenou pracovní činností obyvatel, vedoucí ke zvelebování měst a obcí. Častým nedostatkem těchto dobrovolnických akcí byla nekvalifikovanost účastníků ve stavební výrobě a tím nízké zvládnutí prací vyžadujících řemeslnou zdatnost. U podobných realizací byl pravidlem i nižší dohled stavebního dozoru a změny vůči projektu v dispozici, konstrukci a materiálech. Od roku 1996, kdy byla stavba uzavřena z technických důvodů, probíhá degradace stavebních konstrukcí povětrnostními vlivy a devastace vybavení nenechavci. Budova obřadní síně je na pozemku umístěna podél jihozápadní osy s hlavním průčelím otočeným k ulici Komprdova. Ke stavbě je přivedena od železné geometricky vyvedené hlavní vstupní brány široká zpevněná asfaltová plocha oddělující starý hřbitov od novějšího urnového háje. U hlavního průčelí je od roku 1987 situována plastika Olbrama Zoubka (původně dílo pro stanici metra Pankrác Pankráčtí hrdinové, 1967). Nízká rozložitá stavba na půdorysu písmena H se skládá ze dvou podélných pavilonů s plochou střechou (původně měděná krytina) a jedné spojující převyšující části s dvěma pultovými segmentově prohnutými střechami (natavené asfaltové pásy). Hlavnímu průčelí je předsazeno pětistupňové schodiště obložené jemnozrnnými žulovými deskami a mramorovými podstupnicemi. Na klasické tvarosloví odkazuje redukovaný portikus s pilíři a překladem obloženým šedým mramorem. Vnější fasáda skeletové konstrukce objektu s četnými vyzdívkami z cihel je kromě mramoru obložena štípanou břidlicí a svislým prkenným obkladem v hnědé barvě. Za vstupním portikem se nachází prosklená stěna ohraničující vestibul a samostatně situované hygienické zázemí pro návštěvníky na severozápadě. Hlavní obřadní síň s galerií ve 2. patře pro hudební doprovod je prosvětlena dvěma stěnami směřujícími do otevřeného jihovýchodního atria a předsazenou stěnou uzavřeného severozápadního atria. Částečně je prostor prosvětlen i pásem oken na jihozápadě. Poslední část objektu tvoří pendant otevírající se vstupní části – uzavřený blok zázemí obřadní síně. Skládá se z prostorů pro zaměstnance, obřadníka, návštěvníky, ale i úpravny zesnulých a chladírenského boxu pro nebožtíky. Interiéry jsou materiálově bohaté. Nášlapnou vrstvu tvoří podlahoviny z keramické dlažby a mramorových desek. Stěny jsou obloženy dřevem a štípanou břidlicí, podhled je prkenný v tmavohnědé barvě, jako většina povrchů. Okna jsou zpravidla v pevných dřevěných rámech s dvojitým sklem v atypických rozměrech. Členění vnitřního prostoru stavby a jihovýchodní prosvětlení hlavní síně dvěma prosklenými stěnami symbolicky odkazuje na svět živých a mrtvých. Stavba v sobě akcentuje reminiscence na plan libre citacemi předsazených venkovních plných dělících příček světoznámého barcelonského pavilonu Ludwiga Miese van der Rohe. Osazení do krajinářsky upraveného urnového háje (de facto nerealizováno) poukazuje na inspiraci ve skandinávských zemích; konkrétně stockholmského Skogskyrkogarden od dvojice Erika Gunnara Asplunda a Sigurda Lewerentze. Zdejšímu Asplundovu krematoriu s klasicky formulovanými tvary přiléhá jezírko, které mělo být rovněž součástí Rullerova židenického konceptu. V Rullerově podání mělo symbolizovat řeky Acheron a Styx.