Vstupní části hřbitova na severovýchodním okraji města u silnice směrem na Ostravu dominuje bílá, horizontálně komponovaná hmota smuteční obřadní síně obdélného půdorysu završené neobvykle tvarovanou stanovou střechou v podobě komolého jehlanu. Architekti M. Kadeřábek (1932, Praha - ?) a J. Zbořil (? - ?) tak zdůraznili její duchovní význam. Zároveň tím akcentovali i památník osvobození, tvořený skupinou volně stojících kamenných ženských figur. Smuteční síň se obrací k hřbitovnímu vstupu proskleným parterem s hlavním vchodem, do předsálí obřadní místnosti. Odtud se vstupuje do sálu, který završuje segmentová klenba, ústící do světlíku, v němž se nachází barevná abstraktní vitráž od sklářského výtvarníka, grafika a malíře Bohumila Eliáše (1937, Litovel – 2005, Praha). Stěny sálu jsou pokryty dlaždicemi s diamantováním. Obklad se vyznačoval odlišnou barevností. V nedávné minulosti však byl přetřen bílým nátěrem a tím se změnilo barevné pojetí interiéru. Nad katafalkem se nachází reliéf ze svařovaného a taveného bronzu a keramiky nazvaný Věčná hmota od sochaře Vladislava Vaculky (1914, Uherské Hradiště – 1977, Uherské Hradiště). Dispoziční utváření smuteční síně dotvářejí provozní místnosti, nacházející se po obvodu ústředního prostoru. Bílovecká smuteční síň reprezentuje pozdní internacionální styl s důrazem na vyjádření duchovní stránky díla lapidárními architektonickými formami a střídmou uměleckou výzdobou.