První historické zmínky o obci Soběchleby (Oberklee) jsou vázány k roku 1322. Jedná se o ves ulicové dispozice se zástavbou rozvinutou při pozemní komunikaci Blšany-Malá Černoc (silnice II/221) a na obou březích místní vodoteče Černockého potoka (Goldbach). Ústředním prostorem obce je nepravidelná náves s kostelem sv. Jiří, školní budovou, prodejnou potravin a obytnými staveními hospodářských usedlostí. Střední plochu návsi vyplňuje dnes nefunkční vodní nádrž. Jedinou stavební kulturní památkou VPZ Soběchleby je kostel sv. Jiří. Jedná se o barokní novostavbu vzniklou v jádru obce v první třetině 18. století. Poslední zásadní stavební úpravou kostel prošel v roce 1891. Na areál kostela navazuje prostor zrušeného hřbitova, který dosud částečně vymezuje torzo ohradní zdi. Ke kostelu přiléhal i objekt zaniklé farní budovy, která byla zbourána v druhé polovině 20. století. Stabilní katastr ve čtyřicátých letech 19. století zachycuje zástavbu obce již tvořenou převážně zděnými objekty obytných stavení, které doplňují ve dvorech hospodářské stavby zděného nebo spalného charakteru. Podle uspořádání dvorů se typicky jednalo o příčně průjezdné stodoly, které jsou ve zděné podobě součástí stavebního fondu místních zemědělských usedlostí dosud. V rámci pozdější obnovy stavebního fondu spalné stavby v Soběchlebech téměř vymizely. Pozůstatkem v regionu přítomné hrázděné architektury je dnes pouze stavba zděného chléva s obytným hrázděným patrem ve dvoře usedlosti č. p. 37. Pro jádro vsi je charakteristická přítomnost velkých hospodářských usedlostí s obytnými staveními s výtvarně pojednanými uličními fasádami. Architektonické řešení fasád nejčastěji odpovídá mírně rustikalizovaným formám eklekticky zabarveného historismu přelomu 19. a 20. století. Hospodářsko-technické zázemí usedlostí doplňují chlévy, stáje, stodoly a sušárny chmele. Mezi nejkvalitněji dochované patří např. areál usedlosti č. p. 35 s obytným stavením, sušárnou chmele, pekárnou, chlévem a stodolou. Do počátku 20. století se zástavba obce rozšiřovala zejména východním směrem k Černockému potoku a na jeho východní břeh až k úpatí přírodní památky návrší Soběchlebských teras. Zde vznikaly především menší usedlosti a pauperizované obytné domy. Ráz zástavby a skladba stavebního fondu se odvíjí od zemědělské tradice místní oblasti. Jejím specifikem je především chmelařství, jehož rozvoj dokládá bohatý fond sušáren chmele, kterých se v Soběchlebech nachází více než dvě desítky. Hmotové měřítko těchto staveb a jejich výšková konfigurace výrazným způsobem spoluvytváří celkové panorama obce a vzhled střešní krajiny. Růst Soběchleb v průběhu 20. století výrazněji nenarušil tradiční vzhled jádra obce. Intravilán nebyl negativně zasažen ani výstavbou po roce 1945 s výjimkou přízemního objektu prodejny smíšeného zboží na návsi a v menší míře realizované individuální výstavbě rodinných domů. Z důvodu nevyhovujícího stavebně technického stavu v obci v druhé polovině 20. století zaniklo několik historických usedlostí. Avšak díky relativně nízké stavební činnosti si obec zachovala svůj tradičně zemědělský charakter. Pro nepochybné památkové kvality a přítomnost speciálních zemědělských staveb (sušárny) bylo jádro obce v roce 2004 prohlášeno vesnickou památkovou zónou. VPZ Soběchleby zahrnuje celý střed obce se zástavbou obou uličních břehů odbočky na Běsno a prostoru při Černockém potoce. Stavebně technický stav objektů v území zóny je značně různorodý. Především bývalé hospodářské stavby, stodoly a sušárny jsou ve velké většině bez dalšího využití a chátrají, některé se nacházejí v havarijním stavu. Dlouhodobě nevyužitý a zchátralý je i kostel sv. Jiří, jehož obnova byla zahájena v roce 2019.