Soběnice je vesnice na Širokém potoce (zásoboval tři rybníčky v obci), dnes je částí obce Liběšice v okrese Litoměřice. Nachází se asi 3,5 km na západ od Liběšic. Obec pravěkého potažmo středověkého původu byla dosídlena po třicetileté válce. V letech 1693 až 1698 stavitel italského původu Giulio Broggio postavil barokní kostel svatého Petra a Pavla na místě staršího kostela připomínaného roku 1369. Do roku 1945 ve vesnici žili obyvatelé vesměs německé národnosti. Po druhé světové válce dochází k odsunu těchto obyvatel a vesnice je osídlena českými obyvateli z vnitrozemí. Dnes je vesnice z velké části využívaná k rekreačním účelům. V Soběnicích se zachovali jak staré roubené a hrázděné domy, tak novější zděná výstavba. Některé zděné usedlosti jsou postaveny ve stylu selského klasicismu. V roce 2009 je zde evidováno 65 adres a v roce 2011 zde trvale žilo 180 obyvatel. Obec je vesnickou památkovou zónou Soběnice, prohlášenou vyhláškou Ministerstva kultury ČR č. 249 ze dne 22. 9. 1995. Z kraje východní části Soběnic stojí velmi dobře zachovalý dům č. p. 35 s roubeným přízemím a patrem se zadní hrázděnou částí (komory) a s kolmo napojenou hospodářskou částí s dlouhou dřevěnou pavlačí a s přístupem do hrázděného patra. Za pozornost stojí mimořádně krásné štítové průčelí s barevným břidlicovým obkladem. V západní části obce se dochovalo několik poloroubených domů (dům č. p. 6) a cenná renesanční sýpka z r. 1589. Blízko stojící dům č. p. 8 má trojetážovou lomenici a mohutné podstávky, sousední č. p. 9 má bohatý břidlicový štít. Bohatě řezbou zdobené podstávky má objekt č. p. 14 a též hospoda č. p. 54 s čtyřetážovou lomenicí. Další poloroubené objekty např. č. p. 34 a 38 a hrázděné domy např. č. p. 46 vesměs z poč. 19. století. Na mapě stabilního katastru je převážná část objektů zobrazena žlutě jako spalné. Urbanistická struktura vsi se od té doby mnoho nezměnila a ani nová výstavba mimo intravilán obec nepostihla. V intravilánu obce dochází k mírnému zahušťování zástavby novou výstavbou. Stavby respektují povětšině uliční čáru, nemají jednotnou orientaci ke komunikaci. Vedle tradičních roubených staveb s podstávkami jsou zde zastoupeny stavby hrázděné i mohutné mladší (klasicistní) zděné statky. Štíty budov v patře přiznávají roubení ve střešní části jsou bedněné (lomenice), nebo obložené břidlicí (později nahrazeno eternitem), některé objekty jsou celé bedněné (deštěné). Půdorysně jsou stavby řešeny vesměs jako podélné se sedlovou střechou s přístavky chlévů a kůlen, doplněny výminky a stodolami do velkých hospodářských celků. Střešní krytinu tvoří hlavně pálená taška (bobrovka), tradiční krytinou je též břidlice, dnes nahrazena vláknocementovou šablonou. V současnosti je řada staveb kryta též plechovou, či betonovou krytinou. Prostředí vesnické památkové zóny je zastavěno nestejnorodou zástavbou rodinných a hospodářských objektů z různých období. Střešní krajina je tvořena různými typy střech (především sedlové a valbové) a různými materiály krytin (plech, živičná krytina, pálená taška, betonová taška, vláknocementová šablona). Některé objekty mají osazena plastová okna s izolačním dvojsklem a meziskelními příčlemi.