Na nízké kamenné podestě spočívá čtyřboký sokl. Širší kvádrová základna přes zvonovnici přechází v užší vysoký hranol, ukončený vyloženou profilovanou římsou. Na soklu na nízkém plintu je osazena socha sv. Antonína Paduánského v obvyklé ikonografii s malým Ježíškem v náručí. Obrysově uzavřená statická figura stojí v kontrapostu s předsunutou levou nohou. Světec je oděn ve františkánském řádovém rouchu s kapucí a s cingulem a růžencem u pasu a obut v sandálech, v obou rukou drží před svým tělem diagonálně komponovaného Ježíška, ležícího na bohatě zřasené drapérii. Živě podaný Ježíšek je natočený ke sv. Antonínu, s kterým komunikuje výrazem tváře i gestem pravé ruky, kterou vztahuje k světcově bradě. Hlava sv. Antonína je mírně skloněna k levému rameni, tvář je tradičně mladistvá a bezvousá, na temeni má tonzuru, výraz tváře a nepřítomný pohled zavřených očí evokuje pohroužení v rozjímání. K hlavám obou postav je připojena kovová paprsčitá svatozář.