Dílo je umístěné v odstupu při Dlažkovické ulici v rovinné travnaté ploše obklopené vzrostlými stromy. Parková úprava okolí navazuje na plochu rybníka níže za sochou. Sv. Antonín Paduánský se obrací čelem k západu, do ulice vymezené protilehlou řadou domů, k č. p. 195. Památka je tvořena profilovaným hranolovým podstavcem osazeným na novém zvýšeném fundamentu a vlastní sochou světce, který drží v náručí dítě. Je zhotovena z pískovce. Skulptura je doplněna kovovým zlaceným atributem lilie a dvěma svatozářemi. Architektura podstavce má nově betonový základ zapuštěný do nezámrzné hloubky, zakončený novým kamenným úzkým stupněm. Na něj je osazen původní podstavec. Jeho spodní soklová partie, dříve polozapuštěná v terénu, se nyní pohledově uplatňuje celá. Je na všech čtyřech stranách zdobena zrcadlovým vrypem s obloukově projmutými rohy. Soklová část přechází ustupující profilací na hranolový dřík čtvercového průřezu. Ten má okosená nároží s výběhy. Jeho strany jsou zdobeny vrypem vymezenými zrcadly, jejichž spodní a horní linie jsou odsazeným obloukem vzedmuty. Čelní zrcadlo je doplněno českým minuskulním nápisem s vročením. Dřík završuje římsová hlavice. Na drobném prostém dvoustupňovém plintu stojí vlastní figura v mírně podživotní velikosti (výška 1,4m). Jde o sochu sv. Antonína Paduánského v tradičním ztvárnění. Světec je oděn do františkánského roucha s kapucí, přepásán je šňůrou zv. cingulum, jejíž konec vpředu splývá až k nohám. V pravé ruce drží v náruči knihu, na níž sedí malý Ježíš, v levé, spuštěné podél těla, přidržuje svůj atribut – lilii. Dítě vztahuje k límci světce pravou ruku, ten se k jeho hlavičce nepatrně sklání. Dítě je nahé, jen rouškou překryté. Světec má tvář bez vousů, jeho hlavu zdobí kruhová lysina tzv. tonsura.