Socha sv. Vavřince stojí u severozápadního nároží domu čp. 167m na Mírovém náměstí, nároží je pro sochu vyhloubené. Památku tvoří sokl, vlastní socha sv. Vavřince a na soklu stojící socha andílka (z původních dvou se dochovala pouze jedna). Socha je umístěná na dvoustupňové kamenné podnoži se zaoblenými stupni, z nichž horní je užší než dolní. Sokl má dole dvoudílný podstavec s vystupujícím středem přední strany a horním dílem mírně užším než spodní partie. Hlavní část soklu má šířku stejnou jako vystupující úsek podstavce, dole je zaobleně rozšířená a zdobená reliéfními rozvilinami. Většinu přední strany soklu vyplňuje reliéf sv. Floriána umístěný v kartuši s prolamovanými okraji doplněnými vegetabilním dekorem. Čelně situovaná polopostava světce je oblečená do oděvu římského vojáka – tunika s širokými rukávy po loket je velmi krátká, nařasená suknice je posazená až pod pas, takže je viditelná nahá partie břicha. Florián má ještě plášť sepnutý pod krkem, který halí levou paži a pravé rameno. Pravá paže je natažená vedle těla, ruka drží za horní okraj dnem vzhůru obrácené velké vědro, z něhož teče voda na hořící dům vedle světcovy pravé nohy. Dům má vlevo dole vstupní otvor, ve středu a vpravo v horní části otvor okenní, přičemž z levého z nich šlehají plameny. Stavbu ukončuje trojúhelný štít. Floriánova levá paže vede podél těla, je ohnutá v lokti a ruka přidržuje žerď bohatě členěného praporu, směřující diagonálně doleva nahoru. Světec má na hlavě, nakloněné k pravému rameni, přilbu, v jejímž vrcholu jsou dvě velká a bohatá zvlněná péra. Sv. Florián má delší vlnité vlasy, oči jsou téměř zavřené. Nahoře výjev doplňují bachraté obláčky. Pod kartuší je na soklu vyrytý nápis: „Renovatum / anno 1853 / a Iosepho Gaube / hujus urbis / architecto“. Nahoře sokl ukončuje bohatě profilovaná římsa, v jejímž středu je v dolní partii umístěná reliéfní mušle. Boky soklu zdobí voluta s oběma závity zatočenými dovnitř. Pod horním závitem, který je na vnější straně vrubovaný, visí ozdobný závěs s mnoha květy, z nichž nejvýraznější je velký rozvinutý květ slunečnice. Na pravé straně soklu (z hlediska pozorovatele) stojí na vysoké podnoži z obláčků čelně situovaný nahý andílek. Velkou část jeho postavy zakrývá kartuše, kterou přidržuje před tělem oběma rukama – paže jsou téměř natažené a vedou podél těla. Kartuše nepravidelného štítovitého tvaru nese vyrytý nápis s chronogramem: „DIVO LAVRENTIO / MAGNO HVIVS VRBIS / ACSVOTVTELARI / POSVIT / IC“. Chronogram sochu datuje do roku 1746. Přes levou andílkovu paži nad loktem je přehozená rouška, která dále splývá přes nohu dozadu. Andílek má na zakloněné hlavě, mírně natočené k pravému rameni, krátké vlnité vlasy s výraznými prameny po stranách a nad čelem, hledí vzhůru a má pootevřená ústa. Na zádech jsou rozepjatá křidélka. Vlastní socha světce má nízký sokl, který je dole širší a konkávně přechází v horní římsu. Sv. Vavřinec, zobrazený jako mladý muž, stojí čelně na deskovém podstavci s odlehčenou, v koleni pokrčenou levou nohou. Oblečený je do oděvu jáhna – alba je členěná do svislých záhybů, rukávy jsou nařasené, dalmatika s ozdobnými lemy a plastickým dekorem ve střední partii a v dolní části rukávů má výrazné diagonální záhyby. Světec má obě paže ohnuté v lokti, předloktí směřují od těla, ruce mají otevřené dlaně směrem k pozorovateli (pravá ruka má prsty - kromě palce - zahnuté). Hlava s vlnitými delšími vlasy je nakloněná k pravému rameni, oči hledí vzhůru, tvář má vážný výraz. Horní část niky pro sochu je opatřená reliéfní vrubovanou mušlí, dole doplněnou rostlinným motivem – snad stylizovanými palmovými ratolestmi.