Obě sochy byly původně umístěny na břehu Zámeckého rybníka po pravé straně komunikace směřující z centra městečka k zámku Nový Falkenburk a posléze do nedalekých Kunratic. Jejich vznik lze datovat do roku 1709 (letopočet na zadní stěně podstavce u sv. Jana Nepomuckého) a donátory hledat mezi příslušníky hraběcího rodu Berků z Dubé (jehož znak lze nalézt na čelních stěnách podstavců obou soch). Vzhledem k vysoké frekvenci nákladní dopravy byly sochy ze svého původního umístění nejprve přeneseny k bazilice sv. Vavřince, kde byly ovšem pouze provizorně deponovány. Následně došlo k jejich přesunu a znovuosazení u ohradní zdi výše zmíněného zámku Nový Falkenburk (rozhodnutím ONV v České Lípě čj. 3871/87 ze dne 18. 12. 1987). V průběhu 90. let 20. století došlo k jejich opětovnému přesunu z velice nevhodného a zavlhčeného místa. Tak se sochy ocitly v současném umístění (rozhodnutím MK ČR čj. 7275/94 ze dne 7. 9. 1994). 1. Socha sv. Jana Nepomuckého spočívá na masivním hranolovém podstavci, který je po obou stranách na bocích rozšířen menšími hranoly s okosenými rohy. Ty slouží jako samostatné podstavce pro obláčky a andělské hlavičky (vždy tři a tři z každé strany) obtékající vlastní středový hranolový podstavec. Čelní stěna středního hranolu je opatřena rozměrným znakem Berků z Dubé (tehdejší vrchnosti) s korunkou, klenotem a nápisovou páskou s písmeny: “FRBC KNCB”. Zadní stěna středního hranolu je v ploše členěna vpadlým orámováním, nad kterým se lze setkat s tesaným letopočtem “1709” (písmena jsou zvýrazněna červenou barvou). Nad římsou středního hranolu se nalézá nevysoký nástavec tvarově upravený jako mostní oblouk, pod kterým je pětice zlacených svatojanských hvězd. Na tomto klenutém oblouku spočívá na plintu socha světce a mučedníka sv. Jana Nepomuckého. Sv. Jan je zde zachycen ve svém obvyklém ikonografickém barokním typu v kanovnickém odění stojící v kontrapostu s volnou pravou nohou. Ve svém náručí drží kříž s korpusem Krista, hlava v biretu je nakloněna k pravému rameni. Světcova vousatá tvář je lemována vlnitými vlasy. Tradiční typ svatojanské sochy svým ztvárněním odpovídá době prvního desetiletí 18. století. Drapérie oděvu splývá v pravidelných záhybech, pojetí sochy je poměrně konzervativní. Zajímavý je zdobný motiv obláčků s andělskými hlavičkami a architektonicky zdařile komponovaný třídílný podstavec. 2. Socha sv. Zdislavy je pandánem výše zmíněné sochy sv. Jana Nepomuckého. Spočívá na shodném typu podstavce jako sv. Jan Nepomucký. Čelní stěna středního hranolu je opět opatřena rozměrným znakem Berků z Dubé, s korunkou, klenotem a páskou, v tomto případě ovšem bez jakýchkoliv písmen či textu. Nad římsou středního hranolového podstavce se nalézá (na rozdíl od sochy sv. Jana Nepomuckého) odlišně tvarovaný profilovaný nástavec se středním oblounem a výžlabkem, na kterém spočívá socha světice. Sv. Zdislava je zachycena v řádovém oděvu terciářky, se škapulířem a se svrchním pláštěm přes ramena. Nad hlavou má kovovou zkroucenou pozlacenou svatozář. Ve své pravici drží u pasu veliký model kostela (aluze na její zakladatelskou funkci v případě dominikánského kláštera v Jablonném) a svou levicí právě podarovává almužnou potřebného nuzáka, klečícího u jejích nohou. Almužník oděný do krátkého šatu nad kolena, přepásaného v pase, s kalhotami pod kolena, klečí u nohou světice. Ruce má sepnuté před sebou a drží v nich zřejmě pokrývku hlavy. Vousatý muž má vlnité delší vlasy na ramena.