Římovský poutní komplex se řadí k nejstarším Kalváriím u nás. Předobrazy Pašijové cesty je možné nalézt v piemontské oblasti, kde vznikaly působivé stavební komplexy Svatých hor, které taktéž kombinovaly větší či menší kaple v krajinném rámci, i když ve výrazněji kopcovitém terénu. Autorství sochařské a malířské výzdoby jednotlivých zastavení není až na dvě jména známé. Prvním je duchovní zakladatel, hybatel a sochař Jan Gurre, příslušník Tovaryšstva Ježíšova a pozdější tvůrce, rakouský sochař Friedrich Haslinger z Hornu (sousoší Kalvarie, 1705). Odborná literatura řadí sochařskou výzdobu 9., 10., 14., 17., 19., 22. a 24. zastavení do tvorby patrně tří řezbářů, z doby kolem roku 1670. Sochy zjevně přinášejí rukopisy více tvůrců, přičemž jejich vysoká kvalita pochopitelně i mírně kolísá. Zobrazení U Heroda a Malý Pilát provedením odpovídají počátku 18. století a v dynamice nabývají na dramatičnosti. K témuž období lze řadit sochy výjevu Kristus potkává matku svou či kamenné sochy scény Kristus na Hoře Olivové. Zcela mimořádnou tvorbu představuje sousoší Piety, vystihující zdrcující žal a zoufalství matky, z posledních sil zachycující tělo mrtvého syna na svých kolenou. Rozmanitost a invence námětů jednotlivých scén je naprosto výjimečným zážitkem, docíleným až naturalisticky provedeným sochařským mistrovstvím. Soubor byl přirozeně doplňován či opravován při jakémkoli poškození v průběhu již půl čtvrtého století. I tato skutečnost je neopakovatelným jevem, jenž ve výsledku stále zachovává strhující drama o utrpení pro spásu lidstva, vytvořené v jedinečné přírodní scenérii, vyzdobené související drobnou architekturou. Impuls k počátku a vzniku celého komplexu lze odvodit patrně od hrůzných prožitků třicetileté války. Tehdy se výrazně prohloubil kult Panny Marie, k níž se, jako k mateřské ochránkyni utíkali o pomoc přeživší obyvatelé. V celém rozsáhlém komplexu se spojuje christologická a mariánská tematika.