soubor ohradních zdí s branami

Katalogové číslo: 1000159057_0541
Kraj: Jihomoravský kraj
Okres: Břeclav
Obec: Lednice
Část obce: Lednice
Katastrální uzemí: Lednice na Moravě
Kategorie: objekt

Anotace

Soubor novodogotického ohrazení zámeckého areálu s branami.

Dějiny

První zmínka o Lednici pochází z listiny olomouckého biskupa Roberta z roku 1212, ve které se nachází podpisy dvou osadníků z rakouských zemí Adamara a Liperta z Lednice. V majetku rodu Liechtensteinů je Lednice vedena již v roce 1322 jako součást korunního léna v Mikulově. Celou ves s tvrzí v Lednici získali Liechtensteinové až na začátku 15. století. V roce 1538 se pro syny Wolfa III. z Liechtensteina oddělila z mikulovského dominia část vesnic a vzniklo lednické panství se sídlem ve staré wehingenské tvrzi. V roce 1560 pod tíhou dluhů Liechtensteinové prodali větší část mikulovského panství uherskému magnátovi Lázslovi Kersecsényimu z Kányaföldu. O 11 let později jeho syn Kristóf koupil také lednickou část lichtenštejnského majetku. Avšak po smrti bezdětného Kristófa Kerecsényiho odumřelé léno připadlo císaři Maxmiliánovi II. Při prodeji v roce 1575 větší část s centrem v Mikulově získal Adam z Dietrichsteina a menší lednický díl Hartmann II. z Liechtensteina z rakouské větve sídlící na Valticích. Liechtensteinové již nikdy Mikulov nezískali a rodové sídlo začali budovat ve Valticích. Lednice byla jejich nejstarší državou na Moravě. Renesanční zámek byl budován Hartmannem II. od roku 1578 a ještě v roce 1580-1581 nebyl dokončen. Tento zámek sloužil jako venkovské sídlo ke středověkému hradu ve Valticích. Proto byl také zámek v Lednici obklopený zahradou a štěpnicí nazýván „Lusthaus“ = letohrádek. Lednice byla oblíbeným sídlem Karla I. z Liechtensteina, syna Hartmanna, který byl hofmistrem Rudolfa II., velký kariérista a intrikán. Na pražském dvoře poznal dvorního architekta Giovanni Maria Filippiho, kterého přijal do svých služeb, a který pravděpodobně vytvořil návrh nového lednického zámku. Archivně doložená je v Lednici osoba jeho stavitele mistra Marca de Marco, který se podílel také na jeho pražských projektech. Stavba lednického zámku začala v květnu roku 1613 a v březnu roku 1617, kdy Filippi přijel do Lednice, byla již pozdně renesanční stavba, která na Moravě neměla obdoby, hotova. Jeho syn Karel Eusebius začal od roku 1637 lednický zámek raně barokně upravovat. Jméno architekta není známo. Dokončení přestavby se ujal, po jeho smrti, jeho syn Jan Adam Ondřej, který dokončil výstavbu rozsáhlé oranžerie a okázalé konírny s jízdárnou od Johanna Bernarda Fischera z Erlachu, dokončené Domenicem Martinellim. Antonín Florián z mladší rodové větve, který po něm nastoupil, propojil letohrádek v Lednici s Valticemi skrze kultivovanou krajinu s nově vytyčenými cestami, průhledy a loveckými revíry. V roce 1748 vládnoucí kníže Josef Václav nechal zbořit barokní galerie a v roce 1771 také dosavadní kostel, na jehož místě nechal postavit současný chrám, dokončený až za jeho nástupce Františka Josefa. Za něj také proběhla klasicistní přestavba zámku podle projektu francouzského architekta Isidora Ganevala, který změnil dispozici zámku. K hlavní budově zámku byly směrem na jih k městečku přistavěny dvě kolmá křídla, která vytvořila čestný dvůr.

Historický vývoj

kterém se nacházely oficiální a společenské interiéry. Za Aloise II. proběhla od roku 1845 novogotická úprava zámku podle projektu Georga Wingelmüllera, podle jehož projektu byl již od roku 1842 budován zámecký skleník. Na západní straně zámku byl vystavěn lovecký dvůr, obklopený kuchyňským a hostinským křídlem. V roce 1847 byla dokončena hrubá stavba a začalo se pracovat na interiérech. V roce 1848 zemřel G. Wingelmüller a na jeho místo nastoupil Johann Heinrich, který stavbu dokončil. Jan II. z Liechtensteina od podoby zámku, kromě adaptací v 1. patře, nezasahoval. Stejně tak jeho bratr František I. z Liechtensteina, kultivovaný diplomat a jeden za zakladatelů moderní rakouské památkové péče, který v roce 1938 zamřel na zámku ve Valticích. Historie Liechtensteinů na Moravě se uzavírá posledním knížetem Františkem Josefem II. z velkolosinské rodové větve, který na konci války zorganizoval částečně úspěšný odvoz nejcennějších uměleckých děl do Lichtenštejnska, do Vaduzu.

Popis

Areál zámku s parkem je uzavřen novogotickou ohradní zdí s hlavní západní, severozápadní a jižní bránou. Západní brána vedoucí přímo k zámku je symetricky tvořena čtyřmi hladkými hranolovými pilíři, v nichž jsou osazena dvě dřevěná křídla vjezdové brány a po obou stranách jednokřídlé dřevěné branky pro pěší. Severozápadní brána vedoucí do parku je tvořena dvěma hranolovými pilíři s novogotickou profilací okosených rohů a středových vpadlin. Sokl pilíře ukončen zaoblenou římsou a završen krycí deskou, na níž je osazen hrotitě završený kvádr. Mezi pilíři osazena dvě křídla dřevěné brány novogotické profilace sestavené ze svislých hrotitě završených tyčí nestejné výšky, vzájemně provázaných vodorovnými spojnicemi. Brána uzavírající vstup do zámeckého areálu na jižní straně je navržena ve shodné novogotické profilaci hranolových sloupků s okosenými hranami hrotitě završenými a osazena novogotickou dvoukřídlou dřevěnou bránou. Ohrazení parku je tvořeno hranolovými sloupky s okosenými hranami hrotitě završenými na zděné podezdívce zdobené rýhováním v omítce a završené oblounovou římsou. Do pilířů jsou vsazeny díly kovového plotu novogotické profilace sestavené ze svislých hrotitě završených tyčí nestejné výšky, vzájemně provázaných vodorovnými spojnicemi. Oplocení je vedeno kolem severozápadní hranice zámeckého areálu směrem od zámeckých koníren až k toku Staré Dyje, která je přírodní hranicí zámeckého parku na severní a východní straně. Na jižní straně je zámecký areál uzavřen novodobou cihelnou podezdívkou se vsazeným kovovým plotem, přimykající se k jižní novogotické bráně.